Rostliny
Pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris)
Jedná se o vytrvalou, mohutnou kapradinu, jejíž výskyt byI podnětem, aby v roce 1956 byla spodní část Vlásenického potoka vyhlášena chráněným nalezištěm. U této kapradiny se setkáváme se dvéma typy listů. Neplodné zelené listy jsou těsně sestaveny do vzpřímené nálevky vysoké 50 - 150 cm. Plodné listy, kratší než listy sterilní, jsou uprostřed nálevky. Zpočátku jsou zelenavé, později tmavohnědé, svinuté jako pštrosí pera. Přes zimu vytrvávají. Výtrusy dozrávají koncem června.
Dřípatka horská (Soldanella montana)
Vlastní koryto potoka, na jaře téměř plné vody, mívá v letních měsících obnažené dno, kamení a písek. V potoce se vyskytuje červená řasa Hildenbrandtio rivularis (Liemb. ), vytvářející červené skvrny na kamenech. Na vlhkých humózních půdách se daří i chráněné dřípatce horské (Soldanella montana). Kvete od května do června. Koruna je zvonkovitá, fialové modrá. Rostlina je 10 až 20 cm vysoká a má dlouze řapíkaté ledvinité listy.
Devětsil lékařský (Petasites hybridus)
Je to jedna z prvních rostlin, které se objevují ihned po odchodu sněhu a zvěstují tak nastupující jaro. V létě je devětsil nápadný svými velkými listy lemujícími břehy potoka a upozorňujícími na sebe charakteristickou aromatickou vůní. Listy vyrůstají až po odkvětu. Jsou kožovité, skoro okrouhlé, na líci matné, na rubu šedé. Nafialovělé lodyhy jsou pokryté šupinami, květy jsou růžové fialové, zákrovy fialové. Název rostliny je odvozován z dávné víry, že devětsil lékařský pomáhá od devatera nemocí. V dnešní době se jako léčivá rostlina téměř nepoužívá.
Sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides)
Roste v dolní části toku. Kvete žlutě. Celá rostlina je jedovatá.
Jaterník podléška (Hepatica nobilis)
Můžeme vedle sebe vidět růst řadu trsů jaterníků. Na každém z nich mohou mít okvětní lístky jiný odstín barvy. Od modré, přes nafialovělou, růžovou, ojediněle i bílou. Další rozdílnost zjistíme, když začneme okvětní lístky počítat. Podle toho, v jakých podmínkách žije, může mít šest, sedm, ale i dvanáct okvětních lístků. Jaterník je z těch jarních bylin, které si ponechávají listy po celý rok. Listy jaterníku jsou nápadné svou trojlaločnou čepelí na dlouhém řapíku. A protože se používaly při chorobách jater, dostala tato rostlinka jméno jaterník. Jméno podléška se používalo ve staročeštině jako podlíščka - rostlina rostoucí pod lískou.
Orsej jarní (Ficaria verna)
Po celé délce cesty nás v jarních měsících budou doprovázet smaragdově zelené, lesklé porosty orseje, jehož srdčitě okrouhlé listy se navzájem překrývají a hustě pokrývají zemi. Květy jsou neobyčejně lesklé, žluté a mají nepravidelný počet okvětních lístků. Orsej je hlíznatá rostlina, která má velmi krátké vegetační období. V červnu již po něm není na lukách ani památky.
Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis)
Bažanka je dvoudomá rostlina, rostoucí na lesnatých stráních. Má pouze jeden typ květů na téže rostlině. Květy jsou drobné a zelené. Celá rostlina je jedovatá. V březnu až červenci na zamokřených místech kvete mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alterniFolium). Žlutavé kvítky jsou malé a tvoří je pohárkovitý kalich, vybíhající ve čtyři tupé cípy. Koruna chybí a její funkci přejímají žlutavé steny, jejichž úkolem je lákat hmyz.
Pižmovka mošusová (Adoxa moschateAina)
Kvete od března do května na vlhkých stinných stanovištích. Je vysoká kolem 15 cm a má nenápadné, drobné, žlutozelené květy složené v konečné, dlouze stopkaté květní hlávce kulovitého tvaru. Po rozemnutí rostlina charakteristicky páchne pižmem. Odtud rodové jméno. V přírodě ji lze spolehlivě určit. Není zde nebezpečí záměny s jiným podobným druhem.
Kostival hlíznatý (Sýmphýtum tuberosum)
Kostival lidově nazývaný volský jazyk kvete v dubnu až červnu. Je to vytrvalá rostlina, která má hlízovitě ztloustlé oddenky. Z nich na jaře vyrůstají přímé, slabě hranaté až 40 cm vysoké lodyhy. Květy jsou baňkovitě trubkovité, žluté. V dřívějších dobách byl kostival záměrně pěstován ve výbězích pro prasata, která požírají chutné, šťavnaté oddenky.Lilie zlatohlavá (Lilium martagon)
Patři mezi chráněné rostliny a lidové se jí říká zlatohlav nebo máselnička. Lilie dorůstá do výšky až 100 cm. Její lodyha je načervenalá a v jejím středu vyrůstají listy ve dvou až třech přeslenech, zatímco v dolní a horní části lodyhy jsou listy střídavé, přisedlé, směrem k vrcholu se zmenšují a přecházejí v květenství v listeny. Z úžlabí listenů vyrůstají až 4 cm dlouhé většinou špinavě červené květy. Okvětní lístky jsou naspodu srostlé a obloukovitě ohnuté nazpět. Často bývá pěstována v zahrádkách jako okrasná bylina. V květnu až srpnu kvete i zvonečník klasnatý (Phyteuma spicotum). Rostlina s chudě listnatou, přes 80 cm vysokou lodyhou, ukončenou jediným hustým květním klasem. Květní koruny jsou zelenavě žluté, zpočátku trubkovité, později se ze zdola nahoru rozdělují v pět dlouhých cípů. Rostlinu můžeme spatřit v houštinách podél řeky Lužnice.
Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva)
Roste v pobřežních křovinách. Má bledě fialové květy uspořádané v bohatý hrozen a k večeru silné voní. Opylení zprostředkovávají noční motýli. Měsíčnice je nápadná i po odkvětu svými plody. Má velké, ploché, až 5 cm dlouhé šešule, sedící na dlouhých převislých stopkách. V době zralosti chlopně šešule opadnou a zůstane pouze eliptický rámeček, no němž je napnuta stříbrobílá střední přehrádka. Na ní jsou na dlouhých stopkách umístěna semena. Těchto středních suchých přehrádek se používá v zimě k dekoračním účelům. Na vlhčích stinných místech v listnatých i smíšených lesích a křovinách bohatých humusem nás upoutají listy jedovaté a současně léčivé rostliny, lidově nazývané koňské kopyto.
Kopytník evropský (Asarum europeum)
Listy mají okrouhlou až ledvinovitou, na bázi hluboce srdčitě vykrojenou čepel. Jsou kožovité, na líci tmavozelené a lesklé. Květy jsou nenápadné, tmavé fialově zbarvené. Mají charakteristickou vůni pepře a odpuzují býložravce. Oddenky i listy obsahují jedovaté látky. V lidovém léčitelství byla rostlina používána jako protijed při otravách. Sušená a rozemletá se používala i jako přísada ke šňupavému tabáku. V současné době se pro lékařské účely používá oddenek.Živočichové
Ledňáček obecný (Alcedo atthis)
Je to poměrně malý pták. Délka jeho zavalitého těla je asi 17 cm. Jeho velká klínovitá hlava má na zadní části nenápadný chochol z peří. Ten ně¬kdy ledňáček zježuje. Pro ledňáčka jsou typická jeho krátká křídla i ocas a dlouhý, přímý, hranatý, na okrajích velice ostrý zobák s krátkým jazykem. U samečka je zobák černý, samička má zobák v dolní polovině hnědočervený nebo červený. Má velmi malé, krátké, cihlově zbarvené nohy, které jsou způsobilé pouze k se¬zení. Sedává proto vytrvale a nepohnutě no větvi nad vodní hladinou a číhá na kořist. Živí se drobnými rybkami, které bleskurychle vytahuje z vody. K hnízdění si vyhrabává v březích až 1 m dlouhou chodbu. Ta se na konci rozšiřuje v hnízdní komoru. Stěny hnízda bývají vyloženy šupinkami z chycených ryb. Obvykle ho zahlédneme přeletět nízko nad hladinou, přičemž se ozývá charakteristickým „tsi-tsi-tsi".