Nový rybník u Soběslavi

Geologie

Horninový podklad tvoří biotitická a silimanit-biotitická pararula (moldanubikum), překrytá terciérními sedimenty svrchní části mydlovarského souvrství (neogén). Na ně nasedají fluviální štěrkovité písky rissu (pleistocén), fluviální nivní hlíny (holocén) a sedimenty umělých vodních nádrží (recent). Půdním pokryvem je fluvizem glejová, gleg typický a gleg organozemní, v severozápadní části rybniční výtopy je vyvinuto ložisko rákosové slatiny.

Květena

Jádrem chráněného území je rybník, jehož vodní hladina zarůstá vzplývavou makrofytní vegetací svazu Nymphaeion alba, s hojným stulíkem žlutým (Bulhar lutea) a rdestem vzplývavým (Potamogeton natans). Okraje rybníka zarůstají porosty litorálních rákosin (Phragmites communis) s převládajícím rákosem obecným (Phragmites Austrális) a vtroušeným orobincem širolistým (Tupna latifolia) a zblochanem vodním (Glyceria maxima). V rozvolněných okrajích rákosin se nacházejí fragmenty společenstev plovoucích makrocyt svazu Hydrocharition s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae). V severozápadní části rybniční výtopy přecházejí litorální porosty v semiterestrická společenstva slatinné rákosiny s místy vyvinutou rozvolněnou bažinnou olšinou (Alnion glutinosae). Slatinná rákosová olšina byla dříve zdrojem čas od času se odštěpujících plovoucích ostrůvků, jednoho z pozoruhodných fenoménů tohoto území. V 80. letech 20. Století však plovoucí ostrůvky definitivně zakotvily při pobřeží olšiny nebo v jihovýchodním cípu rybníka. Stromové patro olšiny je nezapojené a tvořené výhradně olší lepkavou (Alnus glutinosa). Starší olše vesměs odumírají a jsou cyklicky nahrazovány mladými jedinci z náletu. V bylinném patře rostou rákos, zblochan vodní, ostřice štíhlá (Carex gracilis), o. prodloužená (C. elongata), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), zábělník bahenní (Comarum balustre), třtina šedavá (Calamagrostis canescens), blatouch bahenní (Caltha palustris), chmel otáčivý (Humulus lupulus), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), smldník bahenní (Peucedanum balustre), halucha vodní (Oenanthe aquatica) a další. V severozápadní části území přírodní památky se nachází komplex mezohygrofilních trvale podmáčených pcháčových luk (Calthion), střídavě vlhkých bezkolencových luk (Molinion) a porostů vysokých ostřic (Caricion gracilit), zčásti degradovaných zhruba dvacetiletým neobhospodařováním. Na malých plochách přirozenějšího charakteru roste bezkolenec modrý (Molinia caerulea), čertkus luční (Succisa pratensis), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), svízel severní (Galium boreále), ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), o. obecná (C. panicea), chrpa luční (Jacea pratensis), hadí mord nízký (Scorzonera humilis) a hrachor luční (Lathyrus pratensis). Přímo nad severním koncem rybníka se nalézá malý fragment ostřicových luk svazu Caricion fuscae s nevelkou populací prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Západní a severní hranici přírodní památky tvoří přirozený tok potoka, jehož součástí jsou břehové porosty s olší lepkavou a vrbou křehkou (Salix fragilit).

Zvířena

Z chráněného území je uváděn výskyt stenotopního vířníka Hexarthra intermedia, vzácného pavouka z čeledi plachetnatkovitých Enidia fulva (jediná lokalita v České republice), některých blanokřídlých (poskočilka Copidosoma extraneum je odtud přímo popsána) a řady druhů dvoukřídlých, z nichž jsou zajímavé bedlobytky Macrocera phalerata a Mycomya limbata a hrbilka Anevrina thoracica. Na zakotvených plovoucích ostrůvcích byl zaznamenán výskyt sekáče Platybunus bucephalus a více druhů brouků, např. drabčíka Philonthus fumarius a vzácných střevlíčků Pterostichus aterrismus a Paradromius longiceps. V území přírodní památky dnes hnízdí pouze běžné druhy dodních ptáků, především potápka malá (Tachybaptus ruficollis), lyska černá (Fulica astra), kachna divoká (Anas platyrhynchos) a polák velký (Aythya ferina). Často jsou nacházeny pobytové stopy vydry říční (Lutra lutra). Fauna obratlovců byla v posledních desetiletích výrazně ochuzena, ještě v polovině 60. let 20. století zde mimo jiné hnízdili bukáček malý (Ixobrychus minutus) a kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), na loukách byl běžný sysel obecný (Spermophilus citellus).

Využití

Od vyhlášení ochrany až do konce šedesátých let 20. století přetrvávala vysoká druhová i cenotická diverzita lokality. Po tomto období došlo k intenzifikaci zemědělského a hlavně rybářského využívání. Na části pozemků chráněného území byly dokonce postaveny rodinné domky. Následkem byla rychlá devastace a vymizení řady druhů rostlin a živočichů. V roce 1997 byla proto podstatně zmenšena plocha území přírodní památky a okrajové, zcela zdevastované části z něj byly vyjmuty. Poté začalo řízené využívání rybníka pro zachování porostů vodních makrofyt. Chová se zde kapr, cyklus je zpravidla dvouhorkový. V posledních letech jsou podmáčené louky v severozápadní části území po dlouhé době opět koseny a částečně jsou redukovány náletové dřeviny.