Dráchovské tůně

(Přírodní rezervace)

Lokalita

Jižně od Soběslavi, v okolí obce Dráchov se nachází jedna z nejcennějších přírodovědných lokalit Táborska. Severně i jižně od Dráchova je místy zachována přirozená niva řeky Lužnice se slepými rameny, řadou tůní a okolními mokřadními porosty a nivními lukami. Oblast severně od obce byla v roce 1996 vyhlášena jako přírodní rezervace Dráchovské tůně o rozloze 38 ha, jižní část teprve čeká na územní ochranu.

Rok vyhlášení	1996
Katastrální území	Dráchov
Rozloha	38 ha
Nadmořská výška	404 - 407 m

Předmět ochrany

Jako v každé přírodní rezervaci je zde zakázán sběr rostlin, odchyt živočichů a jakékoli ničení zachovalé přírody.

Flóra a vegetace

Podlouhlá tůň Nejcennější biotopy v území představují tůně a slepá ramena. Pro jejich vegetaci je rozhodující stupeň zazemnění, míra zástinu, hloubka a kvalita vody. Kvalita vody je ovlivňována kvalitou vody v řece a také kvalitou vody proudící sedimenty nivy z výše položených zemědělsky využívaných pozemků.
Vodní plochy hostí mozaiku společenstev vzplývavých a plovoucích vodních rostlin. Častý je stulík žlutý s velkými žlutými květy, eliptickými, na hladině položenými listy a statnými, na dně plazivými oddenky, z nichž vyrůstají řapíky listů i květní stopky. Dosti hojná je zde také žebratka bahenní (v ČR ohrožený druh) nápadná začátkem léta přímo nad vodní hladinou kvetoucími hrozny bílých či bělorůžových květů. Vzácně lze ve vodě najít masožravou bublinatku jižní, která má ponořené listy s vláskovitými úkrojky a žluté květy v hroznovitých květenstvích nízko nad hladinou. Drobné vodní bezobratlé živočichy získává sáním vody do lapacích měchýřků na listech, následně je v těchto pastech tráví pomocí zde vylučovacích enzymů. Místy v tůních rostou také silně ohrožené druhy voďanka žabí a rdest ostrolistý. Na zazemňujících se okrajích větších tůní a v tůních s nízkým vodním sloupcem a výrazně kolísající vodní hladinou se vyskytují porosty vysokých bažinných bylin jako jsou halucha vodní, žabník jitrocelový, šípatka střelolistá a zevar jednoduchý. Ve všech stojatých vodách najdeme drobné druhy z čeledi okřehkovitých. Vodní plochy obklopují vysokobylinné mokřadní porosty. Jsou tvořena převážně mozaikou porostů konkurenčně silných druhů, trav a ostřic. Z trav se jedná především o zblochan vodní, chrastici rákosovitou a třtinu šedavou. Z ostřic lze jmenovat ostřici štíhlou, ostřici měchýřkatou a ostřici liščí. K těmto dominantám nejčastěji přistupují následující druhy bylin: smldník bahenní, vrbina obecná, konopice dvouklaná, šťovík vodní, kosatec žlutý, pcháč bahenní a kopřiva dvoudomá. Z ochranářsky významných druhů zde rostou: vrbina kytkokvětá, rozpuk jízlivý, mochna bahenní a žluťucha lesklá. V mokřadních porostech podél Lužnice dominuje chrastice rákosovitá nebo ostřice Buekova. Často zde potkáváme i rozrazil dlouholistý, který patřík ohroženým druhům naší flóry. bublinatka jižní
Rostlinná společenstva nivních luk jsou výsledkem činnosti člověka v nivě Lužnice. Na porosty mokřadních lad navazují vlhčí louky, jejichž dominantami bývají trávy medyněk vlnatý, psárka luční, metlice trsnatá či bezkolenec modrý. V loukách roste řada běžných lučních druhů, kromě nich zde najdeme také typické druhy bezkolencových luk jako řebříček bertrám, svízel severní, bukvice lékařská nebo čertkus luční. Významný je výskyt několika druhů tzv. červeného seznamu: místy lze nalézt sivozelené rostliny ohroženého ptačince bahenního, jen velmi vzácně zde rostou ohrožené druhy prstnatec májový, vachta trojlistá, pupečník obecný, třezalka rozprostřená a silně ohrožené druhy kruštík bahenní, ostřice odchylná a tolije bahenní. Část luk v dnešní přírodní rezervaci byla v 80.letech využívána jako pole, dodnes je můžeme snadno poznat podle jejich nízké druhové rozmanitosti. Maloplošně se v nivě Lužnice vyskytují také suché nízkobylinné trávníky, jejichž nejnápadnějším druhem je v jižních Čechách velmí vzácná trávnička obecná.
Vegetační mozaiku území doplňují bětšinou nevelké porosty dřevin. V blízkosti tůní jsou časté mokřadní vrbové křoviny - vzhledem k vysoké pokryvnosti keřového patra je jejich bylinné patro velmi slabě vyvinuto, případně jsou křoviny zcela bez podrostu. Obdobný charakter mají také křoviny růžově kvetoucího tavolníku vrbolistého, typické pro Třeboňskou pánev a Hornovltavskou kotlinu. Fragmentárně se dochovaly porosty potenciální přirozené vegetace celé říční nivy - lužní porosty střemchových doubrav a olšin s dominujícím dubem letním, olší lepkavou a vrbou křehkou. V podrostu roste především ostřice třeslicovitá, kterou snadno poznáme podle velkých, větrem "učesaných" porostů. Další lesíky (remízky) a liniový stromový doprovod Lužnice mají charakter výsadeb. Kromě již uváděných dřevin se v nich vyskytují také topol kanadský, topol osika, bříza bělokorá, jasan ztepilý, jilm vaz a další. V těchto porostech jsou bohužel časté také dva u nás nepůvodní a rychle se šířící druhy netýkavek: netýkavka malokvětá a netýkavka žláznatá. Oba druhy pocházejí z oblasti Himaláje a jejich výskyt v chráněném území je nežádoucí. Zajímavým druhem vyskytujícím se v lesích je také smrtelně jedovatý bolehlav plamatý - až 2m vysoká mrkvovitá rostlina páchnoucí při vadnutí myšinou(jde o známý jed starověku a středověku - odvarem z bolehlavu a dalších jedů byl například v roce 399 př.n.l. otráven řecký filosof Sokrates).

Fauna

Niva u Dráchova je také významným biotipem mnoha živočichů. Ti nejzajímavější jsou vázáni na vodní prostředí reprezentované množstvím malých vodních ploch různého charakteru - od mělkých, často periodických a v celé ploše zarostlých tůněk až po poměrně hluboká a značně zabahněná slepá říční ramena. Takovéto prostředí nabízí přímo ideální podmínky nepřebernému množství druhů bezobratlých živočichů. Mezi ně patří i jeden z našich největších pavouků lovčík vodní . Běžný je zde malý korýš beruška vodní. V tůních se rozmnožuje řada druhů vážek, žije zde několik druhů vodních ploštic, obvzláště zajímavá je největší z nich - jehlanka válcovitá a nebo splešťule blátivá. Bohatě je zastoupena i fauna vodních brouků, můžeme se zde setkat například s různými druhy potápníků včetně jednoho z našich největších zástupců - potápníka vroubeného.
Piskoř pruhovaný Tůně a slepá ramena jsou obývána i mnoha druhy obratlovců. Mezi ty nejhojnější patří ryby. Kromě běžných druhů jako je například karas obecný, lín obecný, kapr obecný, štika obecná nebo okoun říční, zde žije početná populace ohroženého a celoevropsky chráněného druhu piskoře pruhovaného vyskytujícího se v celé České republice již jen na několika málo lokalitách. Tato nádherná ryba dorůstající maximální délky kolem 30 cm, je zajímavá jak svým atraktivním zbarvením, tak způsobem života. Piskoři, žijící při dně bahnitých tůní jsou totiž velice dobře adaptováni na život v biotopech s kolísjícím vodním sloupcem a sníženým obsahem kyslíku. Mají vyvinuto přídavné střevní dýchání, díky němuž jsou schopni v bahnitých sedimentech přežít i vyschnutí vodních ploch. Z ryb rozhodně stojí za zmínku i nežádoucí výskyt nepůvodní střevličky východní, která se v posledních letech lavinovitě šíří po celém našem území.
Další skupinou obratlovců, kterou nelze opomenout, jsou obojživelníci. Niva Lužnice s množstvím tůní jim poskytuje přímo ideální podmínky k životu i reprodukci a tomu odpovídá i poměrně značné množství druhů, které toto území využívají. Mezi ty nejhojnější patří čolek obecný(v ČR silně ohrožený druh), ropucha obecná a zástupce komplexu tzv. "vodních" nebo "zelených" skokanů - skokan zelený. Vzácně se zde vyskytuje ropucha zelená. Dalším obyvatelem Dráchovských tůní je žába, která se líbí snad každému - rosnička zelená. Zřejmě nejvzácnějším obojživelníkem je drobná, poměrně nenápadná žabka - blatnice skvrnitá.
Plazi jsou zde reprezentováni ještěrkou obecnou, ještěrkou živorodou, slepýšem křehkým a užovkou obojkovou.
Z ptáků lze jmenovat kromě běžně se vyskytujících druhů pěvců například volavku popelavou, čápa bílého, motáka pochopa, ledňáčka říčního a v poslední době i v okolí hnízdícího kvakoše nočního nebo vzácně zaletující volavku bílou či luňáka červeného. Všechny tyto druhy sem zaletují za potravou. Z hnízdících druhů nelze opominout kachnu divokou,labuť velkou, potápku malou, rákosníka proužkovaného, dva druhy cvrčilek - cvrčilku zelenou a cvrčilku říční nebo nádherně zbarvenou žluvu hajní a moudivláčka lužního. Vyzdvihnout je třeba i pravděpodobné hnízdění kohola severního a bramborníčka hnědého. Vetšina z uvedených druhů ptáků patří mezi naše ohrožené či silně ohrožené druhy, luňák červený je v ČR dokonce kriticky ohrožen.
lasice kolčava Bohatá je zde i fauna savců. Z hmyzožravců se zde můžeme setkat s rejskem obecným a rejskem malým, který je s hmotností 3-5 g naším nejmenším savcem, dále s oběma druhy našich rejsců, rejscem černým a rejscem vodním. Vyskytuje se zde i mnoho druhů drobných hlodavců: myška drobná, myšice křovinná, hraboš polní, hraboš mokřadní a hryzec vodní. Za zmínku stojí i výskyt ondatry pižmové, který pochází ze Severní Ameriky a u nás se rozšířila začátkem 20.století po jejím vysazení na Dobříši. Ze šelem můžeme uvést například vydru říční, lasici hranostaje, lasici kolčavu nebo lišku obecnou.

Použitá literatura

Jako zdroje těchto informací jsem použila následující literaturu:

RNDr. Daniel Abazid a Mgr. David Fischer: Přírodní rezervace Dráchovské tůně (Chráněná území Táborska 5), vydal Ing. Václav Šedivý - OSSIS Tábor, 2004
RNDr. Daniel Abazid a Mgr. David Fischer: Přírodní rezervace Dráchovské tůně (Zvláště chráněná území Jihočeského kraje), vydal Ing. Václav Šedivý - OSSIS Tábor, 2008
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno: Chráněná území ČR, Svazek VIII. Českobudějovicko - Okres Tábor, 2004

Autor: Adéla Smažíková, V4.G, 2010

Táborsko