Židova strouha se nachází v úseku od polní cesty mezi Hodonicemi a Nuzicemi až po ústí do Lužnice, což je 0,8 km západně od Hodonic a 2 km jižně od Bechyně.
| Rok vyhlášení | 1988 |
|---|---|
| Rozloha | 42,20 ha |
| Nadmořská výška | 355-410 m |
Jedná se o kaňonovité údolí, v němž se nachází zakleslé meandry, skalní stěny erodované vodou a na skalách se vyskytují fragmenty reliktních borů a teplomilných doubrav. V údolí se také místy nacházejí zbytky černýšových dubohabřin a suťových lesů.
Údolí je turisticky velice atraktivní a nivou potoka prochází značená turistická trasa. Vysoká návštěvnost s sebou přináší i negativní důsledky, jako je, zapalování ohňů, táboření a zanechávání odpadků.Geologické podloží této oblasti tvoří tzv. bechyňská ortorula. Potok je vyplněn fluviálními hlínami a hlinitými písky. Skalní stěny kolem potoka jsou místy vodním proudem hluboko erodované, takže tvoří převisy nad korytem potoka. V půdě převažuje kambizem.
Na skalních stěnách jsou vyvinuta společenstva skalních štěrbin silikátových substrátů a porosty mechů a lišejníků (pupkovka, mapovník, zoubkočepka,děrkavka a kroucenec). Na úpatí svahů se vyskytují netypické dubohabřiny. Kulturním porostem je zde borovice lesní a smrk ztepilý. Na horních stupních skal jsou reliktní bory (zakrslá borovice lesní a dub zimní). V chudším bylinném porostu se nachází: kostřava ovčí, vřes obecný, metlička křivoklátka a chlupáček obecný. Jen velmi sporadicky zůstaly ve spodních částech svahů zachovány suťové habrové javořiny s lípou malolistou a lípou velkolistou, dubem letním a javorem klenem. Na zastíněných skalách je bohatě vyvinuto vlhkomilné kapradinové a mechové společenstvo (osladič obecný). V úzké nivě potoka je vyvinuta ptačincová olšina a dymnivka bobovitá.
V minulosti se zde nacházel chráněný střevlík Carabus variolois a okáč bělopasný. U břehů a v doprovodných porostech hnízdí střízlík obecný, sedmihlásek jarní a budníček lesní. Také zde žijí: skokan hnědý, ropucha obecná, užovka obojková, hraboš mokřadní a rejsek vodní. Ve smíšených porostech hnízdí: rehek zahradní, šoupálek krátkoprstý a linduška lesní.
Jako zdroje těchto informací jsem použila následující literaturu:
Autor: Adéla Šterberová, V4.G, 2011