.JPG "Zelezna hurka")
| Základní informace | ||
| nadmořská výška: | 519 m | |
| geologie: | čedičový explozivní vulkán, struskový kužel | |
| geomorfologické začlenění: | Hrozňatovská pahorkatina Chebská pahorkatina Smrčiny Krušnohorská hornatina |
|
| lokalizace: | souřadnice WGS84 | 49°59'29.904" N, 12°26'38.796" E |
| u obce | Mýtina, v Německu Neualbenreuth | |
| ochrana: | Národní přírodní památka Železná hůrka | |
| okolní sopky: | Komorní hůrka | |
| jiné pozůstatky sopečné činnosti: | strusky | |
Železná hůrka je jednou z nejmladších sopek na našem území. Nachází se na severu Českého lesa u obce Mýtina na Chebsku. Lokalita u německých hranic byla součástí nepřístupného hraničního pásma, takže se o sopce moc nevědělo ani nepsalo. Od roku 1961 je chráněna jako národní přírodní památka. Želzná hůrka se ukrývá mezi poli a lesíky, kde vystupujejako nepatrné travnaté terénní návrší na okraji pole. Bývalá lomová stěna je otočená směrem na jih do Německa a není z české strany vidět.
Je zbytkem typického struskového kužele navršeného během dvou explozivních fází. Jemnozrnější produkty starší fáze vykazují načervenalou barvu, zřetelnou vrstevnatost s úklonem 20-30° a vysoký podíl xenolitů. Hrubozrnnější strusky mladší fáze mají převážně černou barvu a nejsou tak zřetelně zvrstvené. Mezi oběma typy strusek je zřetelná úhlová diskordance, což dokazuje přerušení vulkanické aktivity, částečnou erozi vulkánu i změnu erupčního stylu. Zatímco silně rozdrobené načervenalé strusky starší fáze signalizují freatický charakter explozí, mladší fáze reprezentovaná černými struskami měla ráz strombolský. K výlevu lávy nedošlo, složení čedičových strusek odpovídá olivinickému melilititu. Železná hůrka pochází z období starších čtvrtohor a spolu s Komorní hůrkou u Františkových Lazní patří k nejmladším sopkám na našem území. Údaje o stáří obou sopek se pohybují v rozmezí 200 000 až 1 milion let.
Počátek vědeckého zájmu o Železnou hůrku se datuje rokem 1823, kdy ji navštívil a poprvé popsal Johann Wolfgang Goethe. Kromě vědců však o nenápadný pahorek začali jevit zájem také obyvatelé okolních obcí a odebírali z něj pro místní potřebu škváru ke stavebním účelům. Snahu o záchranu Železné hůrky před odtěžením a zničením projevila řada badatelů, definitivní záchranu však ,,odklepl" až geologický průzkumv roce 1957, jenž zhodnotil zásoby stavebního kamene jako malé a nerentabilní. Nyní je problémem zasuťování a zarůstání opuštěných lomových stěn náletovou vegetací, kterou je nutné v zájmu zachování sopečného profilu pracně odstraňovat. Přístup k lokalitě umožňuje polní cesta vedoucí z horního konce obce Mýtina k hraničnímu přechodu pro turisty. Na odbočku k Železné hůrce upozorňuje směrovka.
Autor: Monika Bartesková, 2.C