| Základní informace | ||
| nadmořská výška: | 847 m | |
| geologie: | čedičový vulkán, přívodní dráha | |
| geomorfologické začlenění: | Mariánskolázeňská vrchovina Toužimská plošina Tepelská vrchovina Karlovarská vrchovina |
|
| lokalizace: | souřadnice WGS84 | 49°58'24.780" N, 12°46'10.848" E |
| u obce | Zádub-Závišín, Mariánské Lázně | |
| ochrana: | PR Podhorní vrch od r. 1997;31,85 ha; CHKO Slavkovský les | |
| okolní sopky: | - | |
| jiné pozůstatky sopečné činnosti: | - | |
Téměř magický vzhled má v řídce osídlené krajině okolo Mariánských Lázní pověstmi opředený Podhorní vrch- nejvyšší bod Tepelské vrchoviny. Obyvatelé z okolí jej dokonce kdysi považovali za nejvyšší vrchol Čech. Často se mu říká zkráceně a jednoduše Podhora a skládá se ze dvou dílčích kót – Velké Podhory (847 m) a Malé Podhory (829 m). Dvojvrch Podhory je erozním zbytkem čedičového vulkánu na proterozoických amfibolitech, který vznikl na zlomovém systému směru SSZ-JJV a vyznačoval se především efuzní (výlevnou) aktivitou. Obě vrcholové kóty představují erozí vypreparovaná torza podpovrchových partií sopouchů. Velmi efektivní je čedičová skalní zeď na jižněji položené Malé Podhoře, představující lávovou výplň puklinové přívodní dráhy mladší vulkanické fáze. Starší vulkanické centrum se nacházelo na severnější Velké Podhoře, odkud pravděpodobně vytékaly největší objemy lávových proudů. V jednom z nich na severním úbočí kopce fungoval do rok 1968 velký lom na výrobu silničního štěrku. Nyní je téměř celý zarostlý, takže hrubě sloupcová vertikálně orientovaná odlučnost čediče již není skoro vůbec vidět. Lom byl zajímavý rovněž výskytem hrubozrnných vyloučenin pegmatitového charakteru složených z materiálů augitu, nefelinu, melilitum sodalitu, magnetitu a apatitu, které dosahovaly až centimetrových rozměrů. Kromě čedičkových lávových proudů vulkán produkoval i pyroklastika. Lze je spatřit v drobných odkryvech hlavně v sedle mezi Velkou a Malou Podhorou, kde jejich měkké a méně odolné nánosy podmínily vznik terénní sníženiny. Konkrétnější představy o někdejší podobě vulkánu znemožňuje jeho značně erozní rozrušení, o čemž svědčí velké objemy balvanitých suťových nánosů po celém obvodu Podhory. Vrchol sopky lze předpokládat řádově o několik desítek metrů výše, než v současnosti.
Cenným přírodním fenoménem Podhorního vrchu jsou zachovalé suťové lesy s dominujícím javorem klenem a jasanem ztepilým a pozoruhodnými starými exempláři ptačí třešně. Na malé Podhoře rostou rovněž skalničky, jako například netřeskovec výběžkový a kokořík lékařský. Neobvyklým jevem je rodinné vegetativní rozmnožování smrků na suťovém poli.
Podhorní vrch přitahoval svým majestátním vzhledem odpradávna pozornost lidí.Lěřili, že na vrcholi ve skalách sídlí duch hory, který metá blesky, vysílá déšť a kroupy. Lidem se zjevoval v různých podobách a k jeho sídlu se nebylo radno přibližovat. Vyhledávaným výletním cílem se Podhora stala až ve 20. století, zvláště zásluhou mariánskolázeňských hostů. V sedle mezi vrcholy existovala do roku 1945 Hannakamova výletní kavárna, dnes tu stojí elektrokomunikační věž. Nejlákavějším cílem Podhory je skalní vyhlídka na jižním vrcholu (Malá Podhora), zpřístupněná po vytesaných schodech. Poskytuje nádherný výhled na pásmo Českého lesa a civilizací jen málo dotčení náhorní planiny v okolí.
Autor: Nela Multušová, 2.C