| Základní informace | ||
| nadmořská výška: | 871 m, 722 m | |
| geologie: | čedičový vulkán, lávový proud, kamenné varhany | |
| geomorfologické začlenění: | Mnichovská vrchovina a Javorenská vrchovina Bečovská vrchovina Slavkovský les Karlovarská vrchovina |
|
| lokalizace: | souřadnice WGS84 | 50°7'5.864" N, 12°53'38.631" E 50°8'37.473" N, 12°54'45.682" E |
| u obce | Stanovice, část Hlinky, okres Karlovy Vary, Karlovarský kraj | |
| ochrana: | PP Čedičové varhany u Hlinek od r. 1997, CHKO Slavkovský les | |
| okolní sopky: | Andělská hora | |
| jiné pozůstatky sopečné činnosti: | Čedičové varhany u Hlinek | |
Hůrka je nejvyšším bodem východní části Slavkovského lesa. Chráněná lokalita Čedičové varhany u Hlinek se nachází ve starém čedičovém lomu, který najdeme v zalesněném hřbetu, který je součástí Hůrky. Tento oficiální název chráněné lokality označuje lom s krásně vyvinutou sloupcovou odlučností.
Hůrka je zřejmě pozůstatkem přívodní dráhy čedičového vulkánu. Podloží vulkánu tvoří žula karlovarského plutonu. Najdeme zde však i zbytky třetihorního pokryvu jílů a písků. Z jícnu sopky vytékaly čedičové lávové proudy (nefelinit, bazanit), které vyplňovaly sníženiny tehdejšího povrchu. Následkem eroze dnes vystupují díky vyšší tvrdosti jako morfologické vyvýšeniny (inverze reliéfu).
Nejzachovalejší lávový proud Hůrky vytváří hřbet vybíhající od vrcholu směrem k severovýchodu. V místě, kde jej překonává silnice z Hlinek do Přílez, byl otevřen lom na stavební kámen, který část lávového proudu odtěžil. Zároveň tím ale obnažil vnitřní stavbu s typickou sloupcovou odlučností. Šedohnědé čedičové sloupce pěti- až šestibokého průřezu mají sice nerovný povrch, ale stejnoměrnou vertikální orientaci. Vznikly kolmo na ochlazovací plochy a představují pomyslnou spojnici mezi podložím a povrchem lávového proudu. Lomová stěna s obnaženým profilem dosahuje výšku až 20 m a délku zhruba 60 m. Turisticky nezpřístupněný vrchol Hůrky, na němž mapy slibují místo dalekého rozhledu, je z velké části zacloněn vzrostlým lesem.
Uhelný vrch si svůj název vysloužil díky těžbě hnědého uhlí. Je patrně malým ,,ostrovním‘‘ pozůstatkem plošně rozsáhlejšího lávového proudu, který mohl překrývat krystalinikum Slavkovského lesa. Na něm se ještě před vulkanickým výlevem usadily neogenní sedimenty – písky, jíly, štěrky. A právě pod čedičovou hmotou nejvyšších partií Uhelného vrchu vystupují při úpatí uhlonosné jíly. Hnědé uhlí se těžilo od roku 1880 s přestávkami až do roku 1929 ve dvou dolech Jesef Jiří a Trojice. Po I. Světové válce, kdy doly koupila společnost Bituma Karlovy Vary, se z bituminozního uhlí vyráběl montánní vosk a to přímo v továrně při jižním úpatí Uhelného vrchu. Její trosky jsou dosud zžetelné u silnice Hlinky-Nové Kounice. Ke krátké obnově těžby došlo ještě v roce 1957.
Vrchol Uhelného vrchu je bez výhledu e nevede na něj značená cesta. Podle pověsti zde sídlil král trpaslíků, který se zamiloval do princezny z nedaleké homolky.
Autor: Martina Slunečková, 2.C