| Základní informace | ||
| nadmořská výška: | 703 m | |
| geologie: | čedičový vulkán, struskový kužel, lávové proudy, naleziště augitu a amfibolu | |
| geomorfologické začlenění: | Pernarecká pahorkatina Stříbrská pahorkatina Plaská pahorkatina Plzeňská pahorkatina |
|
| lokalizace: | souřadnice WGS84 | 49°48'39.939" N, 12°51'18.522" E |
| u obce | Černošín | |
| ochrana: | - | |
| okolní sopky: | - | |
| jiné pozůstatky sopečné činnosti: | - | |
Vlčí hora u Černošína (Vlčák, Wolfsberg) tvoří přední dominantu v krajině plochých vrchovin západně od Plzně. Vrch sopečného původu je nejenom klasickou lokalitou sběratelů minerálů, ale poskytuje vzhledem ke své izolované a vyvýšené poloze skvělý rozhled na velkou část hor a vrchovin západních Čech . Zároveň se jedná o nejjižnější výskyt neovulkanitů na území Českého masivu.
Vyvýšenina Vlčí hory o rozměrech asi 1,5 x 2,5 km představuje erozní zbytek izolované sopky, jejíž existence partrně souvisí s přítomností mariánskolázeňského zlomu. Plošně nejrozsáhlejší část sopečného tělesa zaujímají čedičové (nefelinitové) lávové proudy, překrývající kaolinicky zvětralé proterozoické fylity. Čedičové výlevy minimálně dvou efuzí vytvářejí zvláště v jižním předpolí zřetelnou náhorní plošinu. Nad nimi vyčnívá vrcholová partie Vlčí hory budovaná pyroklastiky, která představuje torzo struskového kužele, navršeného erupcemi strombolského typu. Nejvyšší bod Vlčí hory tvoří erozí vypreparovaná přírodní dráha vulkánu v podobě kompaktního čediče.
Načervenalé, málo zpevněné sopečné vyvrženiny struskového kužele jsou sběratelsky zajímavé výskytem mimořádně velkých a dobře vyvinutých černých krystalů amfibolu (až 12 cm délky) i augitu (až 3 cm). Jako hlavní naleziště jsou v současnosti známé dva výkopy na severovýchodním úbočí kopce, kde lze poměrně snadno hrabáním či jen povrchovým sběrem získat hezké krystaly obou výše uvedených minerálů.
Vlčí horu jako mineralogickou lokalitu znal a obdivoval údajně i Johann Wolfgang Goethe, jemuž odtud donesli vzorky jeho známí. Neutěšený zdravotní stav a vysoké stáří (74 let) však již vášnivému sběrateli nerostů nedovolily tuto lokalitu navštívit. Slavného básníka připomíná na Vlčí hoře skalní sráz na jihozápadní straně vrcholu zvaný Goethova vyhlídka.
Masiv Vlčí hory pokrývá pestrá mozaika lesů, luk a pastvin. Převažují kulturní smrčiny, méně borovice a modříny. Listnaté porosty – převážně dubové habřiny – se objevují v místech suťových polí na strmějších svazích.
Součástí masivu Vlčí hory je malé návrší při jihovýchodním úpatí se zříceninou středověkého hradu Volfštejna. Fungoval od 13. do 15. Století a zachovala se z něj krásná okrouhlá věž - bergfrit. Poblíž hradu se rozkládá přírodní rezervace Pod Volštejnem, která chrání vlhké louky s výskytem vstavačovitých a hořcovitých rostlin. Louky bohužel ale zarůstají a vzácné květiny mizí. Kolem procházející žlutá turistická značka Vlčí horu z jihu obchází, její vrchol však rozhodně stojí za zdolání. Výhledy z něj i úbočních luk jsou sice omezené, avšak daleké a pestré. Za dobré dohlednosti je vidět část Šumavy, pásmo Českého lesa s výraznou Přímdou, plochá Tepelská vrchovina s vystupujícími sopečnými vrchy stolového tvaru (Podhorní vrch, Ovčí vrch, Krasíkov, Hradišťský kopec) a dokonce i paneláky v Plzni.
Autor: Lucie Voová, 2.C