Zlatá stoka přitéká k Lomnice nad Lužnicí skrz pole od západu od Koclířova, přičemž její levý břeh kopíruje úzký pás stromů s vysokým podrostem, zatímco na pravém břehu je to převážně jen jednoduchá řada stromů. U západního okraje Lomnice nad Lužnicí se prudce stáčí k severu a obtéká město podél ulice Zámecká. Těsně za ohybem lze stoku přejít po lávce pro pěší.
Podtéká silnici na Záblatí a dále pokračuje poblíž severozápadního okraje Lomnice nad Lužnicí k rybníku Vydýmač u Lomnice.
Od Vydýmače sleduje levý břeh Zlaté stoky naučná stezka Velký lomnický, překonává její tok dřevěnou lávkou pro pěší a pokračuje podél pravého břehu stoky až k jihozápadnímu cípu Velkého lomnického rybníka. Na levém břehu stoky již u lávky začíná oblast rozsáhlých polí.
První písemné zprávy o Lomnici pocházejí z roku 1220, kdy je Lomnice v držení Vítka z Klokot předka třeboňsko-landštejnské větve Vítkovců. V roce 1265 je uváděn jako majitel Oldřich z Lomnice. Po něm se v držení střídají další Vítkovci do roku 1382, kdy se novým majitelem hradu a města stal Oldřich II. z Rožmberka, který nechal hrad na konci husitských válek zbořit.
Rožmberkové v okolí města nechali vybudovat řadu rybníků, např. Velký Tisý, Malý Tisý, Dvořiště a Rožmberk. Jejich stavitelem byl nejdříve počátkem 16. století Štěpánek Netolický který stál i u vzniku Zlaté stoky, později Jakub Krčín z Jelčan. Lomnice zůstala ve vlastnictví Rožmberků do roku 1611. Ve třicetileté válce bylo město těžce poničeno; 9. listopadu 1618 se poblíž odehrála bitva u Lomnice. Roku 1660 se stala majetkem Schwarzenbergů, kteří ji zakoupili s třeboňským panstvím. Přídomek „nad Lužnicí“ obdržela Lomnice v období josefínských reforem r. 1789, a to i přes to že je od Lužnice vzdálena přes 2 km. V období První republiky byla sídlem jednoho ze tří soudních okresů třeboňského politického okresu.
Při zpracování této stránky byly použity následující podklady:
Eliška Staňková, 2.C