Za mimoúrovňovou křižovatkou se Spolským potokem Zlatá stoka u atletického stadionu se Zlatá stoka směřující na severozápad přibližuje k železniční trati Veselí nad Lužnicí - České Velenice, u níž se obrací k severu a trať podtéká. Krátce na to podtéká i velký most silnice I/34 z Českých Budějovic na Jindřichův Hradec postavený při posledních rozsáhlých úpravách této silnice, čímž Třeboň definitivně opouští.
Za silničním mostem začíná patrně nejhezčí část celého toku, v níž se Zlatá stoka mnoha zákruty propracovává k severu až k rybníku Rožmberk. Lidé, kteří nejsou zvyklí na samostatnou orientaci v terénu, jistě ocení, že těmito místy je vedena červená turistická značená trasa, kterou lze doporučit především ve druhé polovině dubna, samozřejmě jen za sušších dnů.
Ve vzdálenosti pouhých 200 m přitom stoka míjí železniční stanici Třeboň, k níž také zpátečním obloukem směřuje cesta po jediném mostě, který v celé této části toku Zlatou stoku překonává. Až po tento můstek lemuje oba břehy stoky úzků pás stromů, který ji odstiňuje od okolních polí. Pak pole přistupují až k břehům stoky.
Krátce na to se Zlatá stoka nejprve pravým břehem, posléze i celá dostává do zalesněného území, jehož níže položené částí jsou navíc i podmáčené. Značená stezka podél stoky je však za sucha v celém úseku dobře schůdná.
Pod pravým břehem stoky se nejprve rozkládá řada menších rybníčků, zatímco nad levým břehem je nedostupný zastavěný komplex, který střídá pruh lesa a pak východní okraj čístírny odpadních vod, k níž směřuje i lávka přes Zlatou stoku, která však končí uzavčenou brankou vedoucí právě do čistírny, za níž se rozkládá sídliště Gigant (patří do území označeného jako Třeboň II), které naštěstí není od Zlaté stoky díky úzkému pásu vzrostlého lesa vůbec patrné.
U čistírny odpadních vod se stoka stáčí více k severozápadu a podél největšího z malých rybníků lemujících jihozápadní břeh Rožmberka se dostává až k nejzápadnějšímu výběžku Rožmberka, u nějž opět podtéká železniční trať Veselí nad Lužnicí - České Velenice, čímž se přibližuje k rybníku Káňov.
Rožmberk je rozlohou největší rybník v Jihočeském kraji a v České republice, i na celém světě (za předpokladu určité definice rybníku). Nachází se v okrese Jindřichův Hradec přibližně 6 km severně od centra Třeboně (sousedí s územím Třeboň II, katastru města Třeboň). Délka hráze je 2430 m, šířka u paty 55 m, v koruně 13,5 m a výška 11,5 m. Rozloha vodní plochy činí 489 ha. Katastrální výměra činí 677 ha. Objem zadržené vody 6,2 mil. m³. Maximální hloubka dosahuje 10 m. Leží v nadmořské výšce 426 m.
Lužnice do rybníka vtéká pod Starou Hlínou a kromě ní z rybníka vytéká ještě kanál Potěšilka výpustí Adolfka. Aby prudký proud řeky nepoškodil rybník, byla vybudována Nová řeka, která odvádí vody Lužnice nad Rožmberkem do Nežárky. Lužnice ale není jedinou zdrojnicí tohoto rybníka. Kromě ní do Rožmberka vtéká potok od rybníka Hodějovského a Nového u Smitkyna severovýchodě. Dále jsou to dva přítoky z rybníku rybníku Vítek, Prostřední stoka přitékající z Mokrých luk u Třeboně a přívod ze Zlaté stoky, který má hlavní význam při výlovech. Pod hrází se nachází na výtoku řeky Lužnice od roku 1922 malá vodní elektrárna se dvěma Francisovými turbínami o výkonu 260 kW.
Byl navržen rožmberským regentem Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan a postaven v letech 1584 až 1590. Stavbu provádělo 800 lidí, kteří přemístili 750 000 m³ zeminy. Nutnost stavby tohoto vodního díla také podpořila velká povodeň, která 20. 8. 1544 z jihu Čech dorazila až do Prahy. Založení rybníka v těchto místech zamýšlel již Štěpánek Netolický, ale kvůli velkým nákladům a nebezpečí dílo nemohl realizovat. Žádná hráz by neodolala velké povodni z řeky Lužnice. Věděl to i Krčín. Proto současně stavěl Novou řeku, aby odváděla velkou vodu do jiného povodí.
Rožmberská bašta se nachází severně od rybníka vedle sádek. Jedná se o patrovou zděnou stavbu se zachovanou renesanční sgrafitovou omítkou. Je jedinou dochovanou renesanční stavbou tohoto druhu u nás. Výpust zvaná "Samice" se v minulosti používala při výlovu rybníka. Dodnes je pod hrází patrný obrys potrubí a zbytky kamenných schodů. Nad tímto místem je na hrázi kamenný pomníček s křížem. Na podstavci jsou vyryti tři do sebe zakleslí kapři a nápis Zde byl ubit pytlák pro tři kapry. Jedná se o dávnou událost z roku 1846, kdy se zde střetli rybáři s pytláky. Jeden pytlák při tom zemřel na selhání srdce. Lidé ale z jeho smrti vinili rybáře.
Při zpracování této stránky byly použity následující podklady:
Martina Nováková 2.B