Srí Lanka

Po zahájení války uspořádali Tygři dva masakry, kde zabili desítky civilistů. Na tyto události odpověděla Srí Lanská vláda v roce 1985, kdy zabila přes 23 Tamilských občanů. K Tamilským Tygrům se postupem času přidaly téměř všechny zbývajicí Tamilské militantní organizace usilujicí o založení samostatného státu. Mírové rozhovory mezi Tygry a vládou začali v roce 1985 ve městě Thimphu, které ovšem brzy zklamaly a válka pokračovala. V roce 1986 vlivem tohoto neúspěchu bylo zmasakrováno mnoho nevinných lidí. Roku 1987 byli Tygři zatlačeni státní armádou do severního města Jaffna. Jednotky Srí Lanky poloostrov vzaly úspěšně útokem, bohužel se několika vysoce postaveným členům Tygrů podařilo uniknout. V červenci 1987 přišli Tygři se svým prvním sebevražedným útokem. "Kapitán Miller" narazil s malou dodávkou plnou výbušnin do armádního tábora. Útok zabil 40 vojáků. Celkem organizace provedla přes 180 sebevražedných útoků a tímto počtem převyšuje všechny podobné organizace z celého světa. Sebevražedné útoky se staly charakteristickým znakem občanské války na Srí Lance.

V 80. a 90. letech udělala mnoho kroků ve snaze o uklidnění situace. Stanovila Tamilštinu jako jeden z úředních jazyků a sloučila severní a východní části země. Tygři přesto dál pokračovali ve svých krvavých masakrech. V jednom případě dokonce chladnokrevně popravili 113 Sinhaléských a Muslimských policistů, kteří se jim vzdali ve vířš, že by mohli bezpečně odejít. V důsledku těchto události povolala vláda zásobovací embargo na poloostrov Jaffna, který byl pod vládou Tamilů. Dokonce vydala příkaz k bombardování nepřátelských cílů. Tygři zareagovali vyvražďováním Sinhaléských a Muslimských civilistů. Na stranách silnic v severních a východních částech země se naprosto běžně začaly objevovat hořící lidská těla. Největší bitva celé války se odehrála v červenci 1991, kdy byla vojenská pevnost v průsmyku Elephant napadena 5,000 Tamilskými vojáky. Během měsíčního obležení ztratila každá strana asi 2,000 mužů, potom přijelo pevnost osvobit 10,000 vojáků. V březnu 1993 se armádním jednotkám opět nepodařilo dostat pod kontrolu Jaffnu, jedním z důvodů tohoto neúspěchu bylo zapojení Indie do války a její vyhrožování, že obsadí Srí Lanku. Tygři však zaznamenali velký úspěch, když jeden z jejich bombových útoků v květnu 1993 zabil prezidenta Ranasinghe Premadasa. V listopadu 1993 uspěli povstalci v bitvě o Pooneryn.

V roce 1994 se po volbách k moci dostala Lidová Aliance a prezidentem se stala Chandrika Kumaratunga, která začal prosazovat politiku "války za mír". Rozhodla se proto převezmout kontrolu nad městem Jaffna, které bylo domovem nejméně 2,000 rebelů. Bombové útoky vládních stíhaček zabily 65 uprchlíků a zranili asi 150 dalších. Vládní jednotky odřízly poloostrov od zbytku ostrova. Po 7 týdnech tvrdého boje se Jaffna konečně dostala pod kontrolu vlády. Tento stav nastal po téměř deseti letech rebelské okupace. Boje si vyžádaly 2,500 mrtvých zúčastněných bojovníků a 7,000 se jich zranilo. Ztráty na civilním obyvatelstvu byly také značné. Brutální násilí na severu přest pokračovalo, bombové útoky rebelů si vzaly další stovky nevinných životů. Jedním z nejhorším útoků byl výbuch bomby v centrální bance v Kolambu, za oběť padlo 90 lidí, přičemž 1,400 dalších bylo zraněno. Bombové útoky dál pokračovaly a nezdálo se, že by se Tygři někdy uklidili. V prosinci 1999 se povstalci pokusili zabít prezidentku Chandrika Kumaratunga, která ovšem útok přežila a i přes ztrátu jednoho oka byla znovuzvolena na druhé vládní období.

Na konci roku 2001 se Tygři částečně kvůli událostem z 11.září začali snažit urovnat mír. Vyprovokovalo je k tomu USA, které vyhlásilo válku terorismu a zřejmě by se nebálo do konfliktu samo zasáhnout. Na jihu se na vládu snesla vlna kritiky kvůli politice "války za mír". Mír byl v nedohlednu a ekonomika byla v troskách, protesty donutili prezidentku roypustit parlament a udělat výjimečné volby. Drtivě vyhrála strana, která chtěla podpořit mír. Tygři oznámili 19. prosince zastavení bojů a začali vyjednávat s vládou. Obě strany podepsaly 22. března 2002 Memorandum of Understanding, který zaručil permanentní konec bojů. Po dalších jednáních se rebelové s vládou dohodli na kompromisu, na federálním uspořádáním státu. Poprvé za celou válku si dokonce oba znepřátelené tábory vyměnili vězně. Uplynulo mnoho času a mír byl stále dodržován.

Po dalších volbách se vůdce Tygrů Velupillai Prabhakaran nechal slyšet, že pokud vláda neudělá další vyznamější kroky k míru, opět obnoví svůj "program". Jen pár dní po jeho proslovu znovu vypukly nepokoje a násilí. Od prosince 2005 začala sílit aktivita Guerilly na severovýchodě včetně minových útoků při kteryých zemřelo 150 vládních vojáků nebo námořních potyček obou zúčastněných stran. Válka tedy pokračovala a objevovaly se v ní další zrůdnosti ze strany Tygrů. Ať už to byl sebevražedný útok na vládní loď či masakr pěti studentů, všechny to byly odsouzeníhodné činy. Na severu a východě ostrova pokračovaly pozemní bitvy, k nim se přidal letecký úder na jednu budovu v území, ovládaném separatisty, při tomto útoku zemřelo kolem 30 Tamilských dívek. Ten samý den podnikli Tamilové útok na Pákistánského velvyslance pro Srí Lanku. Velvyslanec vyvázl nezranil, útok ovšem zabil sedm jiných lidí.

Krvavé boje pokračovaly až do roku 2009. Po četných bitvách, po rozvleklé válce, oznámil 16. května 2009 generál Sarath Fonseka vítězství vládních sil a tím ukončil celou válku. Následujicí den uznali vítězství Srí Lanky i Tygři, kteří už nechtěli dále prolévat vlastní krev v nesmyslném konfliktu. 18. května byl zabit vůdce celých Tygrů Velupillai Prabhakaran. Po ukončení války Srí LAnská burza zaznamenala šestý nejvyšší procentuální nárust ve své historii.