Ostrov Sumatra s provincií Aceh leží v Indonésii na 4° severní šírky a 96° východní délky.
| Kontinent: | Asie |
| Zasažené území: | Provincie Aceh na ostrově Sumatra |
| Doba vzniku konfliktu: | rok 1976 |
| Důvod konfliktu: | Etnické a náboženské problémy |
| Odhad počtu obětí: | 15 000 |
| Současný stav: | Konflikt skončil v roce 2005 podepsáním míru |
| 1953 | - | Hnutí,které mělo nastolit islámský stát, nakonec neúspěšné. |
| 1959 | - | Prezident Sukarno zavedl provincii s zvláštním režimem. |
| 1953 | - | Konec první revolty. |
| 1959 | - | Aceh dostal status zvláštní správní oblasti (1959) s pravomocemi hlavně v náboženské, školské a kulturní sféře. |
| 1976 | - | Vyhlášena nezávislost země. |
| 1998 | - | Pád Suhartova režimu. |
| 1999 | - | nová vláda odmítla konání referenda o nezávislosti Acehu. |
| 2002-2004 | - | Velmi intenzivní srážky.Konec po roce 2004 po vlně Tsunami byla Indonésie nucena vyhlásit příměří. |
| 2005 | - | Podepsána mírová jednání. |
Aceh se nehodlal stát vazalem Jakarty. Hnutí, které probíhalo i na jiných místech Indonésie v roce 1953 a které mělo za cíl nastolit v Indonésii islámský stát, bylo nakonec neúspěšné. V roce 1959, kdy si byl již prezident Sukarno jist teritoriální integritou Indonésie, byl Acehu přiznán status daerah istimewa neboli provincie se zvláštním režimem. Aceh si mohl spravovat záležitosti náboženství, tradičního zvykového práva (adat) a vzdělávání. Tato autonomie však neměla dlouhého trvání. Sukarnův nástupce, prezident Suharto totiž neměl pochopení pro jiné uspořádání Indonésie než na základě centralismu a unifikace.
Aceh po první revoltě (1953) dostal statut zvláštní správní oblasti (1959) s pravomocemi hlavně v náboženské,
školské a kulturní sféře.
Autonomie však nestačila, separatisté v čele s potomkem posledního sultána vyhlásili nezávislost země (1976), nenaplněnou a nikým neuznanou. Tehdy už působilo islámské Hnutí za svobodný Aceh (Gerakan Aceh Merdeka, GAM) s programem odporu vůči „neokolonialistické" ústřední vládě a migrantúm proudícím z Jávy i odjinud. „Domorodci" uplatňují názor, že přistěhovalci ohrožují jejich identitu a z počínající těžby ropy a zemního plynu nedostávají patřičný podíl na ziscích.
S finanční pomocí Libye a Íránu zesílilo GAM v 80. letech aktivity do úrovně partyzánské války. Druhá strana posílila policii a armádu (1989) a sáhla k akcím postihujícím obyvatelstvo až do hrdel a statků s odůvodněním, že chce občany oddělit od „gangů utajených rušitelů". Nejistota po pádu Suhartova režimu (1998) vedla ke zrušení vojenské operační zóny, ale extrémisté začali na přistěhovalce útočit tak, že vládní vojsko se muselo opět angažovat.
I nová vláda odmítla konání referenda o nezávislosti Acehu (1999) a neuspělo ani příměří z května 2000. Proti nejvýše 3500 ozbrojených rebelů zasahovalo v půli roku 2002 až 35 tis. vojáků. V intenzivních srážkách v letech 2002—2004 přišla GAM asi o polovinu svých členů včetně hlavního velitele a civilisté asi o 15 tisíc obětí. Otřesené a vnitřně rozhádané hnutí využilo situace po devastaci pobřeží vlnami tsunami v prosinci 2004 a s odvoláním na nutnost bezpečného příjmu zahraniční pomoci vyhlásilo příměří. Tsunami tehdy v Acehu zahubilo na 131 tisíc lidí a asi půl milionu obyvatel přišlo o střechu nad hlavou.
Mírová jednání ve finském Vantaa dospěla po pěti kolech k dohodě (podepsána 15. 8. 2005). GAM přistoupila na odzbrojení svých sil, což uskutečnila do konce prosince 2005. „Národní armáda Acehu je demobilizována a rozpuštěna. Nyní jsme součástí občanské společnosti a budeme působit v zájmu úspěchu míru", prohlásil Sofyan Daud, bývalý velitel povstalců. Normalizační proces sleduje monitorovací mise ze států EU, Norska, Švýcarska a ASEAN (324 pozorovatelů). Vláda stáhla operační ozbrojené síly, garantuje amnestii pro zbylé bojovníky, zaručuje možnost návratu asi 500 odbojářů z exilu a propuštění asi 1400 vězněných. Aceh však především získává dalekosáhlou autonomii a na jeho území bude využíváno 70% příjmů získaných těžbou místních zdrojů ropy a plynu.
V současné době je situace v zemi stále klidná, bez větších konfliktů. Od posledních let se nic moc nezměnilo. Aceh se stále vzpamátovává z tsunami v roce 2004, což je jeden z nejdůležitějších faktorů, který napomáha míru v Acehu. Také Indonésie udržuje diplomatické vztahy s Českou republikou. Má i velvyslanectví v Praze.
Po uzavření míru se situace stále zlepšuje. Tato provincie však je neustále pod dohledem odborníků.
Autor: Jana Petrová, 2.C, 2011
Aktualizace: Tomáš Bareš, 2.D, 2013