Severní Afrika - revoluce

Alžírsko

Nepokoje v Alžíru byly již v r.2011 - vysoká nezaměstnanost a skokové zvyšování cen. Původní nepokoje v hlavním městě se postupně rozšiřují po celé zemi. Vláda pro zklidnění situace vyhlásila 4-letý plán investic na zlepšení životních podmínek a vytvoření nových pracovních míst. Raketově stoupá i cena ropy. Alžírský prezident se bojí revolučního vlivu a slibuje politické reformy, slibuje zrušení dlouholetého stavu nouze (ten platí jeiž 19 let) a rovný přístup do státních médií pro všechny politické strany. Alžírsku byla nasazena policie, aby zabránila plánovanému pochodu opozice ulicemi hlavního města. Při srážkách byl údajně zraněn jeden poslanec.

Egypt

V Egyptě je situace asi aktuálně nejhorší, Muhammad Husní Mubarak (současný prezident) již odvolala vládu a přislíbil svému lidu demokratické volby, ovšem situace zůstává nestálá. Egypťané chtějí svrhnout vládu. Nyní přes 100 protestujících zabito! Těžko říci, jak se situace bude dále vyvýjet. Prezident musí stále čelit odporu obyvatelstva a krizi v zemi. Voliči v Káhiře většinou hlasovali proti jeho zvolení. Proto jsou největší boje a demonstrace právě v Káhiře. Většina obyvatel značně nesouhlasí s novou ústavou, kterou prezident uvedl v život. Egyptská libra spadla na nejnižší úroveň, zemi ohrožuje inflace, nezaměstnanost. Protesty, které byly dosud převážně politické, mají naději rozšířit se do širší sociální revoluce. Revoluci v Egyptě předcházela revoluce v Tunisku. Muslimské bratrstvo (z něhož pochází egyptský prezident) a islamisté budou stále vzájemně na "tenké půdě", tedy v nejistém míru. Egyptská revoluce začala oficiálně v lednu 2011, ale předcházela jí řada stávek a nepokojů, které začaly již v r. 2006 a postupně se šířily po celé zemi. Jedná se o revoluci politickou a sociální.

Libye

Demonstrace v Libyi se v poprvé rozšířily také do hlavního města Tripolisu a několik měst se dostalo pod kontrolu opozičních sil. Celkem si pětidenní násilnosti v zemi vyžádaly nejméně 233 mrtvých, podle některých odhadů až neuvěřitelných 400. Ceny ropy začaly v obavách z výpadku dodávek Libye a dalších zemí vyrostly až o 2 dolary. Násilí v Libyi eskaluje, ale západní státy v podstatě nevědí jak reagovat na lidová povstání a na prolévání krve. Nepokoje potvrzují touhu tamních obyvatel po svobodě projevu a lidské důstojnosti, po svržení vlády, celého režimu. A to je ten důvod, že západní státy "přešlapují na místě", protože spoléhaly na starý režim, pokud jde o energetické zdroje a strategickou spolupráci. Pokud by došlo ke svržení režimu, nemají toto vše zaručeno. Mají se tedy vložit do boje s nejistým výsledkem, ale v důsledku s ještě větším proléváním krve? To ukáže čas

Maroko

Poprvé se manifestovalo v Maroku, kde několik tisíc lidí požadovalo v Rabatu a v Casablance politické reformy a omezení pravomocí krále Muhammada VI. Nebyly hlášeny žádné incidenty a úřady akci označily za důkaz toho, že Maročané mohou svobodně projevovat své názory. Nepokoje se tedy přesouvají do Maroka. Proti králi lidé demonstrují ve velkých městech. Nejvyšší náboženská autorita, vrchní velitel armády a král, to vše v jedné osobě je jako osoba nedotknutelná. Marocký král Muhammad VI. navrhuje ústavní reformy proti kterým protestuje opozice. Ta požaduje přechod k parlamentsní monarchii západního typu.

Tunisko

Již proběhlo povstání lidu v Tunisku. Lid zde strhl vlastní vládu a politického diktátora- Zína Abidína bina Alího, který byl prezidentem od roku 1987. Přestože prezident řekl, že zakázal zásahovým jednotkám používat proti demonstrantům zbraně, že už nebude kandidovat v příštích prezidentských volbách. Dále také slíbil "úplnou" informační svobodu a přístup k internetu, který byl v Tunisku dosud značně omezen, a také nižší ceny chleba, mléka a cukru Místní lid dokázal, že ihned po svržení diktátora přestala fungovat cenzur, což je obrovské plus, jelikož se do Tuniska dostává více informací z ostatních zemí. Tuniské demonstrace a následná změnu režimu vyvolaly rozsáhlé protesty v mnoha dalších muslimských zemích především na severu Afriky. Vize, co se bude dít dál v Tunisku je zatím v nedohlednu. Nepokoje byly zahájeny upálením prodavače, následoval v hlavní metropoli zákaz nočního vycházení, který bude zrušen až se situace zlepší. V ulicích je armáda. Islamisté prosazují novou identitu Tuniska. Žádají, aby se Tunis stal islamistickým státem,, aby platilo islámské právo šaria. V zemi je 90% obyvatel hlásicích se k islámu. Vládnoucí politické strany se však shodují na tom, že Tunis zústane demokratickým a moderním státem. Tunisko doplácí na nepokoje, protože se snížil počet turistů přijíždějících do země.