Orlické hory jsou pohoří v severovýchodních Čechách, při hranici s polským Kladskem.
| Rok vyhlášení | 1969 |
|---|---|
| Rozloha | 204 km² |
| Nadmořská výška | 416 m - 1115 m (Velká Deštná) |
| Web správy chráněného území | http://www.orlickehory.ochranaprirody.cz |
Zajímavými přírodními rezervacemi jsou rašelinné louky pod Bedřichovkou a podmáčené louky u Divoké Orlice "Neratovské louky". Na území CHKO se nacházejí dvě národní přírodní rezervace, čtrnáct přírodních rezervací a šest přírodních památek. Se zajímavostmi krajiny, flory i fauny seznamují návštěvníky informační tabule, rozmísťované a udržované správou CHKO. Nedílnou součástí přírody je i činnost člověka. V Orlických horách je toto lidské "snažení" prezentováno především zachovalou lidovou architekturou a unikátními barokními stavbami, zvláště sakrálního charakteru.
Orlické hory jsou jedním článkem pohoří, které obklopují Českou republiku.
Z téměř rovné linie hlavního hřebene vystupuje o něco výraznější vrchol Velké Deštné (1115 m n. m.). V geomorfologickém členění se dělí do tří částí - Deštenská hornatina, Mladkovská hornatina a Bukovohorská hornatina.
Orlické hory jsou labsko-oderským rozvodím. Odvodňují je Divoká a Tichá Orlice spolu s Olešenkou. Divoká Orlice pramení v Polsku a Tichá v Jesenské oblasti.
Téměř všechny horské hřebeny v popisovaných oblastech mají zhruba směr severovýchod - jihovýchod a značně ovlivňují vývoj podnebí. V oblasti převládají především západní větry, v zimním období vane z Kladska nepříjemný vítr, jemuž se říká Polák.
Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena 28. 12. 1969. Zahrnuje 22 maloplošných zvláště chráněných území.
Populární jsou i místní lyžařské areály - Deštné v Orlických horách a Říčky.
Jako zdroje těchto informací jsem použila následující literaturu:
Autor: Kateřina Husáková, 2.B, 2010