Geograficky zaujímá spolu s NP České Švýcarsko prakticky celou geografickou jednotku Děčínská vrchovina s nejvyšším vrcholem Děčínský Sněžník – 723 m. Zaujímá plochu severně od Českého středohoří zhruba od obce Petrovice a Tiských stěn na západě přes Děčín až po Chřibskou na východě.
| Rok vyhlášení | 1972 |
|---|---|
| Rozloha | 250 km² |
| Nadmořská výška | 117 m (Labe u Hřenska) - 723 m (Děčínský Sněžník) |
Vůdčím motivem pro vyhlášení CHKO Labské pískovce a později NP České Švýcarsko byla především geomorfologická členitost území. Nespočet forem pískovcového reliéfu od drobných mikroforem, jako jsou např. voštiny, až po makroformy typu stolových hor táhnoucích se několik km tvoří neopakovatelný ráz oblasti. Z hlediska krajinného rázu celé oblasti je významné, že Labské pískovce jsou proniknuty na četných místech výchozy třetihorních vulkanitů. Právě kombinace pískovcových skal s oblými tvary čedičových kup udává charakteristický rys krajinného rázu oblasti a má také zásadní význam z hlediska druhové bohatosti. Rovněž tak evropsky unikátní kaňon řeky Labe, prořezávající se až na krystalinické podloží, tvoří výraznou osu celé oblasti a představuje naprosto specifickou část Labských pískovců s nejvyšší biodiverzitou. Českosaské Švýcarsko je nejen rozsáhlý komplex neosídlených lesů a skal, představující předmět ochrany především v obou národních parcích, ale je to též kulturní krajina, která tvoří dnes více než 2/3 celého území Českosaského Švýcarska a je chráněna zejména v chráněných krajinných oblastech po obou stranách státní hranice.
Území Českosaského Švýcarska je vymezeno čtyřmi velkoplošnými chráněnými územími: Národní park České Švýcarsko, Nationalpark Sächsische Schweiz, Chráněná krajinná oblast Labské pískovce a Landschaftsschutzgebiet Sächsische Schweiz.
Českosaské Švýcarsko (Labské pískovce) je typickou erozní krajinou, která se vytvořila po ústupu křídového moře v několika set metrů hlubokých vrstvách mořských sedimentů. Tvoří tedy součást rozsáhlé české křídové pánve rozprostírající se v severní části Čech a částečně též v Německu a Polsku. Nicméně svou rozsáhlostí – celé území Českosaského Švýcarska tvořené pískovci zaujímá rozlohu okolo 700 km2 – a současně vysokou mírou zalesnění nemá srovnání nejen v rámci české křídové pánve ale i celé Evropy. Charakteristický je zejména velkoplošně vyvinutý pískovcový fenomén, tj. charakteristický pískovcový reliéf a na něj vázaná specifická biota.
První přítomnost člověka na území Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce je prokázána v době před asi 8000 lety. Tuto oblast navštěvoval velice sporadicky a prakticky jen za účelem lovu. K prvnímu osídlování dochází v době stěhování národů příchodem Slovanů na toto území. Ve 13. století němečtí osídlenci zde zakládají lesní lánové vsi. Po staletí se obyvatelé na náhorní rovině živili zemědělstvím a dřevorubectvím. Při vodních tocích pak rybářstvím, vodařstvím a lodní dopravou.
Průmyslový rozvoj v 19. a 20. století se centrální části CHKO pro její malou lidnatost a relativní nedostupnost vyhnul a je rozvinut jen v několika městech při okraji CHKO.
Dopravní zatížení je největší v kaňonu Labe, kde došlo v roce 1851 na levém břehu k otevření dráhy z Prahy přes Děčín do Drážďan. Na pravém břehu teprve v roce 1942 byla dobudována silnice mezi Děčínem a Schmilkou. Územím prochází silnice s dopravní zátěží v ose Děčín - Hřensko. Výraznější ovlivnění území CHKO je datováno od počátku 18. stol. jeho turistickým zpřístupňováním prostřednictvím stezek, vyhlídek, restauračních zařízení apod. Kupříkladu v roce 1832 byla prvně zpřístupněna Pravčická brána, roku 1889 - 1890 italští dělníci vystavěli stezky v soutěskách Kamenice. Využití území pro turistický ruch v posledních letech enormně vzrůstá.
Negativní vliv v lesním ekosystému se projevuje v levobřežní části vytěžením porostů v důsledku exhalací a náhradní výsadbou s velkým podílem nepůvodních dřevin, pravobřežně pak v minulosti zavedeným holosečným způsobem hospodaření a nekontrolovaným šířením vejmutovky do nejcennějších skalních lokalit s negativním dopadem na původní flóru a faunu.
Jako zdroje těchto informací jsem použil/a následující literaturu:
Autor: Lenka Němcová, 2.C., 2010