Český ráj leží necelých padesát kilometrů severovýchodně od Prahy. V tomto romantickém kraji ležícím na středním toku Jizery se snoubí rozmanitost přírodních krás s bohatými historickými památkami – hrady, zámky, lidovou architekturu. A právě proto již v 19. století hosté lázní Sedmihorky začali tuto část země nazývat Český ráj. Český ráj zaujímá široké území cca 1800 km2, které zhruba ohraničují města Sobotka, Mnichovo Hradiště, Sychrov, Železný Brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Železnice a Jičín. Srdcem Českého ráje je město Turnov.
| Rok vyhlášení | 1. března 1955 |
|---|---|
| Rozloha | 181,5 km² |
| Nadmořská výška | 235 m (Žehrovka u Žabakoru) - 744 m (Kozákov) |
| Webová stránka správy | Český ráj |
Správním obvodem Správy CHKO Český ráj je území Chráněné krajinné oblasti Český ráj a v případě některých kompetencí na úseku druhové ochrany celé správní obvody obcí s rozšířenou působností Dvůr Králové nad Labem, Hořice, Jičín, Jilemnice, Mnichovo Hradiště, Nová Paka, Semily, Turnov, Vrchlabí, Železný Brod.
Chráněná krajinná oblast Český ráj je rozdělena do čtyř zón odstupňované ochrany přírody:
Chráněné rostliny a živočichové:
CHKO Český ráj nepatří mezi geologicky rozmanitá území. Základem skalních měst jsou kvádrové pískovce, které vznikly zpevněním písku naplaveného do druhohorního moře. V třetihorách tu probíhala sopečná činnost, kdy horká láva vypálila a nadzvihla okolní sedimenty. Protože jsou sopečné horniny pevnější než usazeniny v jejich okolí, byly při zvětrávání a odnosu vypreparovány a tvoří kopce.
Přírodní prostředí Českého ráje začalo být člověkem pozměňováno již před 7000 lety. Díky geomorfologické členitosti a výrazné povrchové mnohotvárnosti zde však nikdy nedošlo k úplné velkoplošné devastaci krajiny a do dnešní doby zde zůstala zachována mozaika původních biotopů - ostrůvky přirozených lesních společenstev, mokřadní louky, rašeliniště a slatiniště, litorální vegetace kolem rybníků, přirozené břehové porosty, stepní vegetace či mezofilní louky. Tyto segmenty jsou významnými zdroji biodiverzity pro okolní krajinu.
CHKO Český ráj nepatří mezi geologicky rozmanitá území. Základem skalních měst jsou kvádrové pískovce, které vznikly zpevněním písku naplaveného do druhohorního moře. V třetihorách tu probíhala sopečná činnost, kdy horká láva vypálila a nadzvihla okolní sedimenty. Protože jsou sopečné horniny pevnější než usazeniny v jejich okolí, byly při zvětrávání a odnosu vypreparovány a tvoří kopce.
Území CHKO Český ráj leží ve dvou klimatických oblastech - chladné a mírně teplé. Chladnou oblast najdeme na Kozákově, je charakterizována létem velmi krátkým až krátkým, mírně chladným, vlhkým až velmi vlhkým, přechodné období je dlouhé s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná, vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky.
Největší část území je řazena do mírně teplé oblasti, charakterizované dlouhým, teplým a mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátkou zimou, mírně teplou a velmi suchou, s krátkým trváním sněhové pokrývky.
Ze třetihor pocházejí také nánosy říčních štěrkopísků, které často leží vysoko nad dnem dnešního údolí, ze čtvrtohor pak uloženiny říčních sedimentů, relikty spraší navátých v dobách ledových, suťových plášťů a smíšených svahovin. V současné době převládá zvětrávání a odnos. Nové horniny vznikají jen usazováním v rašeliništích a slatiništích nebo srážením vápenců ze silně zmineralizovaných pramenů.
CHKO Český ráj leží v povodí Labe, v dílčím povodí Jizery a s malou částí jižních svahů Prachovských skal v dílčím povodí Cidliny.
Jizera protéká severní částí CHKO, u Malé Skály je ve 260 m n. m., v Dolánkách má nadmořskou výšku 247 m. Druhým významným tokem a základem hydrografické sítě je Žehrovka, pramenící v Prachovských skalách. Jejími většími přítoky jsou Kacanovský potok, Jordánka s Čertoryjí a Arnoštický potok. V jejím povodí jsou vystavěny větší rybníky Vidlák, Krčák, Věžák, Dolský, Nebákov, Semínský, Oběšenec a Žabakor.
Jako zdroje těchto informací jsem použila následující literaturu:
Autor: Eliška Hnojnová, 2.B, 2010