Lužické hory

Hlavní hřeben Lužických hor – Lužický hřbet – probíhá jižně od lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. Tvoří jej jednotlivé znělcové a trachytové, vzácně i čedičové kupy spojené do zřetelného hřebene. V této části Lužických hor se nalézají i nejvyšší vrcholy – Luž 793 m, Pěnkavčí vrch 792 m, Jedlová 774 m, Hvozd 749 m, z dalších např. Široký vrch 586 m, Plešivec 596 m, Malý Stožec 659 m a Velký Stožec 676 m. Po jižním i severním úbočí se vyskytují pískovcové útvary tvořící místy i skalní města. Nejlépe jsou vyvinuta na německé straně pohoří. Na české straně se jedná o např. Popovu skálu, Sedlecký špičák či Vraní skály ve východní části Lužických hor.

Více než polovinu území Lužických hor dosud pokrývají lesy. Můžeme zde kromě smrků a borovic vidět buk lesní, javor klen nebo mléč, jasan a občas lípu nebo jilm. Na některých místech roste také dub zimní a letní, v okolí potoků jsou hojné olše. V Lužických horách roste řada typických rostlinných druhů, z nichž některé patří mezi druhy u nás ohrožené. V řídkých lesích a na pasekách se hojně vyskytuje nápadný náprstník červený, který se sem šíří od západu. Botanicky zajímavým prostředím jsou především květnaté bučiny, v jejichž podrostu se vyskytuje samorostlík klasnatý, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, lilie zlatohlávek nebo měsíčnice vytrvalá. Ve zvířeně Lužických hor převládají běžné lesní druhy. Žijí zde stáda jelení i srnčí zvěře, častá je zvěř černá a vyskytují se i mufloni. Zvláštností je výskyt kamzíků, kteří byli na počátku 20. století dovezeni z Alp a uměle vysazeni u Jetřichovic na děčínsku, odkud se rozšířili do Lužických hor a velmi dobře se zde aklimatizovali. Horská fauna je, vzhledem k malé výšce hor, poměrně chudá.

Lužické hory jsou kromě přírodních hodnot jedinečné charakteristickým krajinným rázem, mozaikou zelesněných vrchů a luk prostoupenou lidskými sídly s bohatě zastoupenými prvky tradiční lidové architektury. V zájmu zachování tohoto typického krajinného rázu formovaného od 13. století Správa CHKO Lužické hory reguluje výstavbu v krajinářsky nejcennějších lokalitách. Původním typem je roubený dům s podstávkou a malými dělenými okny, se sedlovou střechou; s hrázděním se můžeme setkat pouze v patře. Štíty domů jsou často vykládané různobarevnou břidlicí. Na území hor se zachovaly zříceniny několika hradů, z nichž nejznámější je Tolštejn. Zajímavé památky najdeme i v podhorských městečkách, zejména v Jablonném v Podještědí (barokní chrám sv. Vavřince od J. L. Hildebrandta a nedaleký zámek Lemberk) a České Kamenici (kostel sv. Jakuba a poutní kaple Panny Marie). Zajímavý je i hornický Jiřetín pod Jedlovou s Křížovou horou nebo Chřibská s nejstarší dosud fungující sklárnou v Evropě.