CHKO Litovelské Pomoraví se nachází na severu střední Moravy mezi městy Olomouc a Mohelnice. Většina jeho území leží v okrese Olomouc. Pouze SZ část CHKO zasahuje do okresu Šumperk.
Rok vyhlášení | 29. 10. 1990 |
---|---|
Katastrální území | Březové, Chudobín, Litovel, Uničovské předměstí, Novosady, Nádraží, U Studánky. Neogenní pokyv reprezentují neogén Hornomoravského úvalu (území od Olomouce po Mladeč) a neogén Mohelnické brázdy (PR Moravičanské jezero severně od Moravičan). Moravskoslezský a spodní devon reprezentují spodní karbon Drahanské vrchoviny (lesní komplex Doubrava) a devon konicko-mladečský (Třesín). |
Rozloha | 9600,86 ha |
Nadmořská výška | 210 m (koryto Moravy) - 344,9 m (Jelení vrch, Třesín) |
Litovelské Pomoraví je oblast na severu střední Moravy mezi městy Olomouc a Mohelnice o rozloze 96 km². Vyhlášeno bylo roku 1990 z důvodu ochrany lesů. Má statut chráněné krajinné oblasti. Rovněž je chráněno jako ptačí oblast. V okolí přirozeně meandrující řeky Moravy jsou zde zachovalé lužní lesy.
Geologický podklad Doubravy tvoří spodnokarbonské droby a břidlice; pouze v prostoru J od obce Králová se vyskytují fylity devonského stáří. Vápence devonského stáří tvoří vrch Třesín, skalní dno údolí Moravy mezi Řimicemi, Novými Zámky a Mladčí a v ojedinělých výchozech vystupují i podél J úpatí hřbetu Doubravy. Třesínské vápence mají složitou strukturu a je do nich zavrásněno několik pruhů spodnokarbonských břidlic. Nivu Moravy tvoří kvartérní sedimenty: štěrkopísky, písky a fluviální hlíny.
Neogenní pokyv reprezentují neogén Hornomoravského úvalu (území od Olomouce po Mladeč) a neogén Mohelnické brázdy (PR Moravičanské jezero severně od Moravičan). Moravskoslezský a spodní devon reprezentují spodní karbon Drahanské vrchoviny (lesní komplex Doubrava) a devon konicko-mladečský (Třesín).
Významným aspektem, který napomohl vyhlášení Litovelského Pomoraví za chráněnou krajinnou oblast je vlastní řeka Morava, tvořící osu území a tekoucí nádhernými meandry.Nejvhodnější doba k návštěvě Litovelského Pomoraví je jaro, kdy ještě nejsou olistěné stromy listnáčů lužních lesů. Toto období, kdy dostatek světla dopadá až na půdu, nazýváme jarní aspektem. Tehdy nádherně ožije bylinné patro- kvetou tu sněženky, prvosenky, sasanka hajní, ale i vzácnější kosatec žlutý, kosatec sibiřský, upolín evropský.
Stejně pestrá je v oblasti fauna. Hůře samozřejmě spatříme ryby, žije jich tu na 60 druhů. Jak se voda občas rozlévá, vznikají periodické tůně a na ně jsou vázáni dva velmi vzácní korýši, a to je listonoh jarní a žábronožka sněžní.Je tu poměrně velký výskyt vrápenců a netopýrů, obývají nejen jeskynní prostory ale i tzv. doupné stromy, o které se ještě musí dělit ještě s puštíkem obecným ale i dalšími tradičními obyvateli, jako je strakapoud, datel černý nebo žluva hajní. Je tu pochopitelně velkým množstvím zastoupeno i drobné ptactvo, které v lese po ránu vždycky nádherně koncertuje.
Jako zdroje těchto informací jsem použil/a následující literaturu:
Autor: Kristýna Radinová, 2.C, 2010