| geomorfologické začlenění | provincie | Česká vysočina |
| subprovincie | Krkonošsko-jesenická | |
| oblast | Krkonošská | |
| celek | Jizerské hory | |
| rozloha celku | 417 km² | |
| kraj | Liberecký | |
| okres | Jablonec nad Nisou | |
| nejbližší obec | Nové Město pod Smrkem | |
| čtverec mapy KČT | 20-21 Jizerské hory, C-3 | |
| souřadnice WGS84 (GPS) | 50°53´21.02" N, 15°16´22.7" E | |
| nadmořská výška vrcholu | 1124 m | |
Smrk je nejvyšší vrchol české strany Jizerských hor. Jeho nadmořskou výšku 1124 m překonává pouze Wysoka Kopa (1126 m) v sousedním Polsku, která jen sotva znatelně vyčnívá z rozsáhlého náhorního rašeliniště pokrývajícího nejvyšší partie tého části Jizerských hor.
Smrk ve středověku tvořil rozhraní tří panství a tří zemských celků - Lužice, Čechy a Slezska. Až v roce 1845 byla na Smrku vytyčena dnešní hranice, která je zčásti tvořena Hraničním potokem na severu a křivolakým tokem Jizery.
Na vrcolu stála dřevěná rozhledna, nechali ji zde postavit občané Nového Města pod Smrkem. Realizace byla svěřena tesaři Fritschovi, který si musel poradit s tím, že na smrku nerostly tak vysoké a dlouhé stromy.Rozhledna vysoká 25 m byla celá ze dřeva. Byla nejprve zkušebně postavena v údolí a teprve potom pracně rozebrána a přepravena na vrchol hory. Celá akce trvala 7 týdnů.
Později byla u rozhledny postavena i chata umožňující přenocování. Díky důkladné údržbě vydržela rozhledna neuvěřitelných padesát let. Zničila ji až válečná doba a torzo věže se definitivně zřítilo počátkem padesátých let dvacátého století. Mezitím přišla doba, která rozhlednám příliš nepřála.
Teprve v devadesátých letech dostávají snahy občanů Nového města pod Smrkem konkrétní podobu a v polovině srpna 2003 byla zahájena stavba nové ocelové rozhledny, která byla 21. září 2003 slavnostně předána veřejnosti.
Před příchodem člověka pokrývaly Smrk jednobukové pralesy. Poslední buk roste na Smrku v nadmořské výšce 1100 m severozápadně od vrcholu. Odtěžení lesních porostů po imisní kalamitě umožňuje široký pohled do Krkonoš po Jizerské hory.
Severně od vrcholu je pamětní tabule na počest básníka Theodora Körnera, který sem zavítal. Roku 1997 byl na vrcholu otevřen hraniční přechod pro pěší do Polska směrem na sousední Smrek (1123 m n. m.) a Stóg Izerski (1105 m n. m.).
Jizerské hory jsou samostatnou geomorfologickou jednotkou masivu Krkonošsko-jesenické subprovincie, rozdělenou na menší severní Smrčskou hornatinu a hlavní Jizerskou hornatinu. Jizerské hory sousedí s následujícími geomorfologickými jednotkami (od severu dle směru pohybu hodinových ručiček): Frýdlantská pahorkatina, Kotlina Jeleniogórska, Krkonoše, Krkonošské podhůří, Ještědsko-kozákovský hřbet a Žitavská pánev. Od okolních jednotek (s výjimkou Krkonoš) jsou Jizerské hory ostře odděleny. Například severní svah k Frýdlantské pahorkatině, zvedající se nad údolím Smědé má relativní výšku 500 m. Na severovýchodě se podobně tyčí Vysoký jizerský hřeben nad údolím Kwisy a Malé Kamienné. Na jihu sice pohoří přechází plynule do Liberecké kotliny, je však uzavřeno 18 km dlouhým Černostudničním hřebenem.
Assyntským vrásněním koncem proteozoika vzniklo na území dnešních Jizerských hor mohutné horstvo tvořené svory a fylity. Toto horstvo však bylo během následujících 200 mil. let téměř zarovnáno a v siluru bylo toto území zaplaveno mořem. Během celé této doby vystupovaly na povrch dva plutony, které dnes tvoří základ pohoří. Prvohorní podklad byl v jediný blok zkonsolidován kaledonským vrásněním. Dnešní tvar reliéfu byl formován dalšími dvěma procesy: hercynským vrásněním a saxonskými pohyby ve třetihorách. Právě v tomto období došlo ke zlomům podle kterých byly Jizerské hory vyzdviženy. Zlomový svah se zachoval například na severním úpatí v oblasti Oldřichovský Špičák, Ořešník, Frýdlantské cimbuří. Vůdčí horninou dnešního masivu jsou granitové horniny – žuly. Ty se na povrch dostaly obnažením dvou prvohorních plutonů. Z těchto žulových těles je starší lužický pluton, který do hor zasahuje na severozápadě takzvanou rumburskou žulou. Během svého tuhnutí přeměnil tento pluton tlakově a tepelně starší horniny – břidlice – na krystalické břidlice, které tvoří například pruh svorů na severovýchodě hor. V těchto svorech došlo později ke zrudnění (ložiska cínu u Nového Města pod Smrkem) a později také k výronu minerálních pramenů (Lázně Libverda, Czerniawa Zdrój, Świeradów Zdrój). Vápence a dolomity tvořící Vápenný vrch u Raspenavy byly přeměněny na mramor. Nejvíce přeměněnými horninami jsou jizerské ortoruly tvořící polský Vysoký hřeben jizerský a horu Smrk. Nad Novým Městem se nachází ložisko další z krystalických břidlic – leptinytu. Přeměněné horniny jsou také železnobrodské břidlice a křemence (Bílá skála u Příchovic). Druhý, krkonošsko-jizerský pluton tvoří zhruba oblast od Chrastavy po Sněžku. Ten utuhl v karbonu a jeho žuly tvoří většinu jizerskohorských skalních útvarů. Ve třetihorách se k nerostnému složení hor přidaly další vyvřeliny, zejména čediče. Nejmohutnějšími čedičovými tělesy je Bukovec nad Jizerkou a Buková u Jiřetína. Během čtvrtohor byly Jizerské hory zaledněny jen místy, kontinentální ledovec se zastavil na jejich severních úpatí. Přesto však ledovec Jizerské hory ovlivnil. V důsledku mrazového zvětrávání vznikly útvary jako jsou například mrazové sruby a skalní hradby. Dalšími zajímavými skalními útvary na území hor jsou skalní mísy, viklany a skalní hřiby.
Na území Jizerských hor byla 1. 1. 1968 vyhlášena chránená krajinná oblast Jizerské hory
.Autor: Lucie Kuchařová, 2.D