| geomorfologické začlenění | provincie | Západní Karpaty |
| subprovincie | Vnější Západní Karpaty | |
| oblast | Moravsko-slovenské Karpaty | |
| celek | Bílé Karpaty | |
| rozloha celku | 575 km² | |
| kraj | Zlínský kraj | |
| okres | Uherské Hradiště | |
| nejbližší obec | Velká nad Veličkou | |
| čtverec mapy KČT | 92 Bílé Karpaty, B-5 | |
| souřadnice WGS84 (GPS) | 48°51'28,44" N, 17°40'33,01" E | |
| nadmořská výška vrcholu | 970 m | |
Velká Javořina (slovensky Veľká Javorina) je se svými 970 m nejvyšší horou Bílých Karpat. Vrcholem hory prochází hranice mezi Českou a Slovenskou republikou, proto se na tomto místě již od 19. století konají setkání Čechů a Slováků. V roce 1945 se na Holubyho chatě pod vrcholem na slovenské straně konal první sjezd česko-slovenské vzájemnosti. V roce 1990 se vrcholu sešly vlády obou republik, aby zde odhalily památník vzájemnosti. Od této doby se zde pravidelně v letním období konají slavnosti s folklórním programem. Vždy poslední neděli v červenci se na vrcholové louce konají Slavnosti bratrství Slováků a Čechů, které mají dlouholetou tradici. Pod širým nebem zde účinkují soubory a skupiny z obou stran Bílých Karpat.
Pár stovek metrů pod vrcholem Velké Javořiny stojí Holubyho chata. Její budova pochází z roku 1924, byla postavena především z iniciativy moravských turistů a skautů a nese jméno evangelického faráře a botanika z nedaleké Lubiny – Josefa Ľudovíta Holubyho. Nejčastějšími hosty Holubyho chaty bývají lyžaři. V zimě se totiž jihovýchodní svahy Velké Javořiny proměňují v jedno z největších skicenter západního Slovenska. K dispozici mají milovníci sjezdového lyžování jeden delší (730 m) a tři kratší vleky (200–300 m).
Na vrcholu se také nachází vysílač, který měří asi 135 m. Velká Javořina je součástí Národní přírodní rezervace. Od roku 2008 byl na Javořině vyhlášen prales, tudíž je zde zakázán jakýkoli zásah do lesního porostu.
Prales s přirozenou skladbou lesních společenstev se prozatím z velké části daří ponechat v přirozeném vývoji. Z lesních porostů převažuje javor, buk a jasan. Mezi vzácné a chráněné rostliny, které byly zaznamenány na tomto území, patří například mléčivec alpský, sněženka podsněžník, lýkovec jedovatý a lilie zlatohlávek. Z živočichů se zde můžeme setkat například s jasoněm dymnikovým, mlokem skvrnitým, krkavcem velkým a dalšími živočišnými druhy.
Bílé Karpaty (slovensky Biele Karpaty) jsou pohoří na česko-slovenské hranici, na jehož území byla v roce 1980 vyhlášena stejnojmenná chráněná krajinná oblast. Tvoří nejzápadnější část karpatského horského systému. Patří do povodí řek Moravy a Váhu, které se vlévají do Dunaje. Sousedí s Javorníky a Vizovickou vrchovinou. Vnitřně se Bílé Karpaty dělí na několik celků: Žalostinská vrchovina, Javořinská hornatina, Beštiny, Lopenická hornatina, Súčanská vrchovina, Kobylináč, Kýčerská hornatina, Bošácke bradlá a Vršatské bradlá.
Z geomorfologického hlediska se jedná o flyšové pohoří s převahou pískovců, slepenců a jílovců. Flyš je jednoslovný název pro střídání jílcových a pískových hornin, díky čemuž dochází na tomto území k častým sesuvům půd především v dešťovém období. Voda, jež se dostává do jílovcových vrstev, způsobuje jejich nabobtnání a vytváří se tak smykové plochy. Flyšové půdy navíc trpí nedostatkem podzemních vod a vysokým povrchovým odtokem, způsobeným opět nepropustností jílovcových vrstev. V reliéfu se výrazně projevují odolné vápence. Významný je zde výskyt minerálních pramenů, jejichž léčivé účinky se využívají především v lázních Luhačovice.
Na většině zalesněných ploch převládají zejména buky, duby a další listnaté dřeviny. V bylinném patře lesů můžeme nalézt vzácné druhy orchidejí. Mezi typické živočichy pro listnaté lesy v této oblasti patří mlok skvrnitý, množství žab a ze zástupců ptáků lejsek šedý. U hranic se Slovenskem se můžeme setkat s lovnou zvěří tj. prase divoké, jelen, srnčí zvěř i jezevec a liška. Vzácně se zde můžeme setkat s kočkou divokou, rysem nebo medvědem.
Autor: Lucie Chamrová, 2.D