| geomorfologické začlenění | provicie | Západní Karpaty |
| subprovincie | Vnější Západní Karpaty | |
| oblast | Západobeskydské podhůří | |
| celek | Podbeskydská pahorkatina | |
| rozloha celku | 1508 km² | |
| kraj | Moravskoslezský kraj | |
| okres | Frýdek-Místek | |
| nejbližší obec | 7 km východně od Frenštátu pod Radhoštem | |
| čtverec mapy KČT | 96 Moravskoslezské beskydy, A-5 | |
| souřadnice WGS84 (GPS) | 49°33'10,52" N, 18°18'2,67" E | |
| nadmořská výška vrcholu | 964 m | |
Skalka je nejvyšším vrcholem samostatného masivu Ondřejníku. Svým geologickým složením (godulský vývoj slezského příkrovku) se neliší od Moravskoslezských Beskyd. Ze Skalky je nádherný pohled na nevyšší vrcholy Beskyd-Lysou horu, Smrk, Kněhyni i Radhošť. Na západních svazích rezervace se nachází původní jedlo-smrkový porost. Traverzové cesty kolem celého masivu Ondřejníku skýtají velmi dobré podmínky pro lyžařskou turistiku. Na východní straně Ondřejníku turistická chata a sjezdovka s vlekem. Druhý nejvyšší je Ondřejník (889 m), uprostřed masivu. Ondřejník je častým turistickým cílem v okolí. Mimo vrcholu Skalka je velmi oblíbený výstup na Solárku - místo na východním úbočí, kde je turistická chata. Solárka byla již v minulosti lákadlem pro lidi z údolí. Na Solárce je také kaple svatého Antonína.
Podbeskydská pahorkatina je poměrně malá přírodní oblast (211 km² lesa) s nízkou lesnatostí (14 %). Je to geomorfologický celek Západobeskydského podhůří, ležící na severovýchodě České republiky; který zaujímá vlastní pahorkatinu, oderskou část Moravské brány a Ostravskou pánev. Geologickým podložím téměř celé oblasti jsou písky a sprašové hlíny. Jedná se o pásmo vrchovin, pahorkatin a brázd směru SV - JZ. Nejvyšším vrcholem této pahorkatiny je Skalka.
Vlastní pahorkatina se dělí na Těšínskou pahorkatinu, která je členitější a vrcholy nepřesahují 380 m n. m., dále na Štramberskou vrchovinu (450 až 550 m n. m.) a Příborskou pahorkatinu. Geologický podklad tvoří méně odolné souvrství jílovcových hornin (těšínský příkrov). Sníženinou Moravské brány protéká řeka Odra. Převládají plošiny, široká údolí a údolní niva. Rozsáhlejší sníženina Ostravské pánve má různě mocnou pokrývku třetihorních a čtvrtohorních usazenin nad karbonskými vrstvami se slojemi černého uhlí.
V oblasti jsou vybudovány dvě velké přehrady (Žermanická a Těrlická) na průmyslovou vodu, rekreaci a na ochranu před velkými vodami. Klimatický okrsek je mírně teplý, vlhký až velmi vlhký, pahorkatinný až rovinný. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7 a 8,8 °C, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 650 až 960 (1235) mm.
V současných porostech pahorkatiny dominují sice jehličnaté porosty (57 %) s převahou smrku, ale dosud jsou hojně zastoupeny různé listnáče (43 %). Les je tu velmi rozdroben do malých komplexů a izolovaných lesíků.V roce 1991 zde byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Poodří na ploše 82 km² s 9% lesnatostí. Tvoří ji údolní niva řeky Odry v délce 31 kilometrů a šířce 1,5 až 3 kilometry.Jsou tu periodické tůně, říční ramena a mokřady. Zatím jsou vyhlášena tři maloplošná chráněná území o rozloze 2189 hektarů. V celé oblasti jsou velmi dobré růstové podmínky, jehličnaté porosty jsou však v blízkosti zdrojů silně redukovány imisemi.Část přírodní oblasti se nachází přímo v Ostravsko-karvinské průmyslové aglomeraci. Pro toto území je typická devastace lesů v důsledku lidské činnosti (poddolovaná území, haldy, skládky) a naopak vznik nově zalesněných ploch v rámci rekultivací devastovaných území. Lesy zde plní významnou ekologicko-stabilizační a krajinotvornou funkci a zároveň i funkci rekreační.
Autor: Aneta Plzáková, 2. D