Vyšenské kopce

(Národní přírodní rezervace)

Členité vápencové pahorky na jižním úpatí masivu Kleti s teplomilnou vegetací, jižně od osady Vyšný a 2 km severozápadně od Českého Krumlova.

NPR vede od roku 1997 naučná stezka v délce 2.15 km, na níž je nainstalováno 15 zastavení. Začátek stezky je u budou správy CHKO Blanský les.

VysenskeKopce_jaro_2012.jpg, 126kB
Katastrální území Vyšný, Kladné-Dobrkovice, Kladné (okres Český Krumlov)
WGS84 souřadnice 48°49'30.01"N, 14°17'54.88"E
Katastrální výměra 68,02 ha
Nadmořská výška 504 - 608 m
Rok vyhlášení 1951

Předmět ochrany

Pozoruhodný komplex lesních, křovinných a semixerotermních travinobylinných společenstev, vázaných na vápencové podloží, s řadou xerotermofilních vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů.

Rostliny

Nejvýznamnějším typem vegetace jsou semixerotermní travinobylinná společenstva svazu Bromion erecti SverepVzprimeny.jpg, 43kB rychle zarůstající dřevinami. Proto zde můžeme nalézt celou řadu přechodných formací od teplomilných trávníků až po řídké a hustě zapojené křoviny.

Zatímco v teplomilných trávnících na hlubších půdách převládá válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), na skeletovitých půdách a skalkách dominuje sveřep vzpřímený (Bromus erectus), doprovázený smělkem jehlancovitým (Koeleria pyramidata).

Z dalších vzácnějších druhú zde rostou ostřice horská (Carex montana), vzácná teplomilná ostříce Micheliova (Carex michelii), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), svízel syřišťový (Galium verum), dobromysl obecná (Origanum vulgare) aj.

Kromě běžných teplomilnějších druhů, k nimž patří jahodník trávnice (Fragaria viridis), krvavec menší (Sanguisorba minor), chrpa čekánek (Colymbada scabiosa), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) a oman vrbolistý (Inula salicina), rostou v těchto společenstvech některé druhy, které do jihočeského regionu pronikají z Podunají, jako např. čistec přímý (Stachys recta), parazitická záraza bílá (Orobanche alba) a divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum).

K typickým vápnomilným rostlinám, rostoucím v rezervaci, dále náleží sasanka lesní (Anemone sylvestris), vítod chocholatý (Polygala comosa), HorecKrizaty.jpg, 50kB kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) a hořec křížatý (Gentiana cruciata). Z dalších fytogeograficky významných druhů rostou v semixerotemních trávnících např. svízel sivý (Galium glaucum) a alpský migrant žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica). Na strmějčích skalnatých výchozech s mělkými půdami roste hojně česnek chlumní horský (Allium senescens subsp. montanum), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum) a mochna jarní (Potentilla tabernaemontani).

Okraje jižních svahů jsou porostlé teplomilnými křovinnými společenstvy svazu Berberidion s dominující slivoní trnitou (Prunus spinosa), dřišťálem obecným (Berberis vulgaris) a ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare). V jejich sporadicky vyvinutém bylinném patře rostou některé vápnomilné, teplomilnější nebo hájové druhy, např. sasanka lesní, jahodník truskavec (Fragaria moschata), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), čičorka pestrá (Coronilla varia), Prunus_spinosa.jpg, 49kB jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) a kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum).

Významné místo ve vegetační mozaice zaujímají mezofilní křovité formace řazené ke svazu Carpinion s dominující lískou obecnou (Corylus avellana), které na stinných severních a severozápadních svazích postupně přecházejí v lesní formace charakteru suťového lesa. Kromě dominující lísky zde nalezneme i fiadu dalších keřů, např. zimolez obecný (Lonicera xylosteum), kalinu obecnou (Viburnum opulus), růži převislou (Rosa pendulina), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), ale i teplomilný ptačí zob obecný. Bylinné patro je druhově pestré, s nápadně kvetoucími jarními druhy, mimo jiné jaterníkem trojlaločným, kopytníkem evropským (Asarum europaeum), hrachorem jarním (Lathyrus vernus), kostivalem hlíznatým, prvosenkou vyšší (Primula elatior), žindavou evropskou (Sanicula europaea), Lilium_martagon.jpg, 67kB lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), vápnomilnou okroticí červenou (Cephalanthera rubra) a okroticí bílou (Cephalanthera damasonium).

Na strmějších svazích přistupují další dřeviny, a to lípa malolistá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus) i javor mléč (Acer platanoides), ojediněle jilm horský (Ulmus glabra) a buk lesní (Fagus sylvatica). Vzácně zde nalezneme boreomontánní ostružiník skalní (Rubus saxatilis), brambořík nachový (Cyclamen purpurascens) a oměj vlčí (Aconitum vulparia).

Severní část NPR a část jižních svahů jsou porostlé borovicí lesní (Pinus sylvestris). V jejich keřovém patře převládá líska obecná a další teplomilné keře, např. dřišťál obecný a ptačí zob obecný, vzácně se objevuje skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). V bylinném podrostu dominuje válečka prapořitá, přimíšeny jsou i druhy hajní, vápnomilné a teplomilné. Obvod křovinných formací tvoří lemová společenstva svazu Trifolion medii, s jetelem prostředním (Trifolium medium), jetelem alpínským (Trifolium alpestre), kakostem krvavým (Geranium sanguineum), tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria) a rozrazilem ožankovitým (Veronica teucrium).

V neuzavřených společenstvech skal a skalních štěrbin svazu Potentillion caulescentis je běžný Asplenium_ruta_muraria.jpg, 59kB sleziník routička (Asplenium ruta-muraria) a droliny svazu Alyso alyssoidis-Sedion albi hostí pamětník rolní (Acinos arvensis), tařinku kališní (Alyssum alyssoides), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), tolici nejmenší (Medicago minima), rozchodník ostrý (Sedum acre), rozchodník tenkolistý (Sedum boloniense) a ožanku hroznatou (Teucrium botrys). Niva Vyšenského potoka je porostlá vrbovými křovinami svazu Salicion triandrae, především vrbou křehkou (Salix fragilis), vrbou nachovou (Salix purpurea) a střemchou obecnou (Padus avium). V depresích a podél drobných stružek převažují vysokobylinná společenstva svazu Calthion s porosty ostřice trsnaté (Carex cespitosa) a společenstva vysokých ostřic svazu Caricion gracilis s ostřicí ostrou (Carex acutiformis). Ve spodní části potoční nivy převládá nitrofilní vegetace svazu Aegopodion podagrariae s krabilicí zápašnou (Chaerophyllum aromaticum).

Houby

KyjHerkuluv.jpg, 57kB Díky vápencovému podkladu je zastoupení hub velmi bohaté a v rámci Jihočeského kraji unikátní. Připomíná společenstvo hub vápnomilných bučin, na jižních svazích pak subxerofilních doubrav.

Pozoruhodné jsou zejména vápnomilné a teplomilné druhy tvořící na lokalitě mykorhizu s lískou, popřípadě břízou nebo osikou. Jsou to mj. kyj Herkulův (Clavariadelphus pistillaris), hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri), hřib satan (Boletus satanas), ryzec citrónový (Lactarius citriolens), ryzec jablečný (Lactarius evosmus), čirůvka načervenalá (Tricholoma orirubens), pavučinec nancyský (Cortinarius nanceiensis), pavučinec azurový (Cortinarius coerulescens), pavučinec náramkovcový (Cortinarius praestans), vláknice jurská (Inocybe jurana), vláknice Bongardova (Inocybe Bongardii), vláknice dymnivková (Inocybe corydalina) a muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis).

V lesostepní části roste např. vzácná saprotrofní lupenatá houba trávnička paprskovitá (Leptonia sarcitula) a ze vzácné saprotrofních choroše outkovka polní (Dichomitus campestris) a choroš voštinovitý (Polyporus mori).

Živočichové

Výrazně jsou zastoupeny především teplomilné druhy bezobratlých živočichů ze suchých stanovišť. Patří k nim mj. plži zrnovka mechová (Pupilla muscorum), slepá podzemní bezočka šídlovitá (Ceciliodes acicula), jehlanka válcovitá (Truncatellina cylindrica), novodobý imigrant suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Dále pak teplomilné stonožky, např. druh Eupolybothrus leptopus, a pavouci, zejména Atypus_affinis.jpg, 31kB sklípkánek hnědý (Atypus affinis) a slíďák Alopecosa sulzeri.

Z četného hmyzu patří k této ekologické skupině řada druhů rovnokřídlých, mimo jiné kobylka Leptophyes bosci, cvrčík mravenčí (Myrmecophila acervorum) a saranče Oedipoda coerulescens, ploštic (klopuška Macroplax preyssleri) a také brouků, např. střevlíček Amara equestris, tesařík Oberea erythrocephala a vrubounovitý brouk Odontaeus armiger.

Z početných motýlů sem náleží řada význačných druhů modráskovitých (Lycaenidae), můry Episema glaucina a Auchmis detersa a zelenáček Adscita geryon, z blanokřídlých mj. včela Osmia bicolor a z dvoukřídlých např. dlouhososka Bombylius discolor. Současně se zde vyskytují též vysloveně horské druhy bezlesých stanovišť (dealpinní výskyt). Jsou to např. můra Chersotis cuprea, klopuška Bothynotus pilosus, včela Prosopis gracilicornis, střevlíček Pterostichus illigeri, plž zemoun skalní (Aegopis verticillus) aj.

Mezi obratlovci převládají druhy otevřených stanovišť, křovin a lesních okrajů. K dominantním druhům ptáků se řadí skřivan polní (Alauda arvensis), strnad obecný (Emberiza citrinella), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) a pěnice pokřovní (Sylvia curruca).

Vyskytují se zde i zmije obecná (Vipera berus), užovka hladká (Coronella austriaca), křepelka polní (Coturnix coturnix) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius).

Informační zdroje

Při zpracování této stránky byly využity tyto informační zdroje:

Autor: Richard Černý