Výří vrch

(Přírodní památka)

Výří vrch je přírodní památka ležící u Vyšného 2,5 km severozápadně od Českého Krumlova

VyriVrch.jpg, 142kB
Katastrální území Vyšný
WGS84 souřadnice 48°49'56.07"N, 14°17'33.95"E
Katastrální výměra 12,9183 ha
Nadmořská výška 571 - 647 m
Rok vyhlášení 5. března 2010

Předmět ochrany

Důvodem ochrany jsou obnažené skály na vápencovém podkladu, xerotermní travinobylinná společenstva rostlin a živočichů, rozvolněné teplomilné doubravy a vápnomilná bučina.

Rostliny

Druhově bohaté širokolisté trávníky v jižní a severozápadní části území představují reprezentativně a typicky vyvinutá společenstva svazu Festuco-Brometalia. Hojně jsou zde zastoupeny druhy vstavačovitých. okrotice červená, 48kB Eurosibiřské stepní doubravy jsou v jižní části území reprezentovány rozvolněnými porosty borovice lesní s druhově bohatým bylinným podrostem. Dále se zde nachází fragment vápnomilné bučiny s relativně velkou populací silně ohrožené okrotice červené. Význam a zajímavosti: Okrotice červená je jedním ze tří druhů rodu Cephalanthera rostoucích u nás. Bez nadsázky můžeme řici, že je nejkrásnějším zástupcem tohoto rodu. Její růžovo-červeně zbarvené bizardní květy upoutají každého, který se s ní v přírodě setká. Okrotice červená je silně mykotrofní, tzn. je velmi závislá na mykorhize. Rodové jméno Cephalanthera vzniklo složením řeckých slov cephalé (=hlava) a antera (=prašník), vzhledem ke kulovitému prašníku. Druhové rubra pak odkazuje na barvu květu. Ochrana: Okrotice červená patří mezi silně ohrožené druhy (C2), stejnou ochranu ji poskytuje i zákon (§2). Je zahrnuta, tak jako všechny orchideje, v mezinárodní úmluvě CITES. Na našem území se vyskytuje roztroušeně, místy vzácně, někde zcela chybí. Ohrožení spočívá nejenom v omezeném počtu současných nalezišť, změnou stanovišť, ale také v bezohlednosti některých milovníků přírody, kteří nápadné a dekorativní rostliny trhají nebo se pokoušejí o přenášení rostlin do zahrádek. Pro okrotici červenou je každý pokus o přesazení rozsudkem smrti, protože je zcela závislá na mykorhize a po přesazení hyne.

Houby

Na Výřím Vrchu bohužel nenajdeme velký počet hub. Chybí zde vlhkost a potřebné minerály v půdě, bez kterých se houby nemohou obejít.

Živočichové

Xerofilní a xeromontánní společenstva živočichů, popř. dealpinské druhy. Významné jsou druhy motýlů jako např. soumračník západní, bělásek hrachorový, modrásek hnědoskvrnný, perlešovec prostřední, okáč klubůnkový (Erebia aethiops), zelenáček Adscita geryon i sedm druhů větenušek. Tady se hojně vyskytuje jinak vzácný druh pástevník kostivalový. motýl soumračník západní, 69kB Mimořádná je i fauna brouků a blanokřídlých – skupina žahadloví s 225 druhy, fauna ploštic se 70 druhy a měkkýšů, zahrnující řadu vzácných stepních druhů, jako např. zrnovka mechová a oblovka drobná.Typickým znakem motýlů jsou dva páry vzdušnicemi protkaných křídel, která jsou pokryta drobnými šupinkami (squamulae). Šupinky pokrývají hustě rub i líc křídel a překrývají se jako tašky na střeše. Lesklé zbarvení motýlích křídel je způsobeno lomem světla na těchto šupinkách a společně s pigmenty pteriny dávají vzniknout nádherným barvám, které jsou vlastní tisícům motýlích druhů. Vědecký název motýlů, lepidoptera, znamená „šupinokřídlí“. Ve starší české literatuře jsou pak motýli skutečně označování jako šupinokřídlý hmyz. Motýli z čeledi nesytkovitých (Sesiidae), mají křídla krytá šupinkami jen první dny po vylíhnutí z kukly, později šupinky ztrácejí a nakonec mají křídla průhledná, bez šupinek, má to prostý důvod – ochrana před nepřáteli. Připomínají totiž blanokřídlé (tj. vosy a sršně). Dalším znakem motýlů je savé ústní ústrojí dospělců (sosák). V klidu je stočené a když dojde k podráždění chuťového ústrojí na chodidlech, reflexivně se natáhne. Primitivní čeleď chrostíkovníkovitých sosák nemá, některé druhy motýlů mají ústní ústrojí zakrnělé a v dospělosti nepřijímají potravu. Obecně ale platí, že dospělí motýli se živí nektarem a jsou tak užiteční jako opylovači květů. Motýli jsou gonochoristé s dokonalou proměnou. Jejich larvy, housenky, mají kousací ústní ústrojí, až na výjimky jsou býložravé a specializované na určitý druh rostliny nebo rostlinnou čeleď. Tělo housenky se skládá z hrudi, která nese tři páry článkovaných končetin, a zadečku tvořeného deseti články s různým počtem panožek.

Informační zdroje

Při zpracování této stránky byly využity tyto informační zdroje:

Autor: Karolína Kropíková, 4.A