Třeboňsko je rovinatá krajina v Jižních Čechách ležící v okresech: Tábor, Jindřichův Hradec a České Budějovice. Je to jedna z chráněných krajinných oblastí (CHKO), jejíž území je po staletí kultivované člověkem. Přes to se v této nádherné krajině zachovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty.
| Leží v okresech | Tábor, Jindřichův Hradec, České Budějovice |
|---|---|
| Rok vyhlášení | 1979 |
| Rozloha | 70 000 ha |
| Nadmořská výška | 410 - 550 m |
Na mnoha místech můžeme hovořit o harmonické krajině, kde jsou lidské aktivity v rovnováze s přírodou. Na utváření této krásné krajiny se člověk podílel již od 12. století, a to zejména úpravami původní močálovité krajiny. Rozsáhlé rybniční soustavy s druhotně vzniklými litorálními společenstvy se staly evropsky významným hnízdištěm vodního ptactva. Oblast vyniká bohatostí mokřadní, ale i vodní vegetace. Mezi nejvýznamější biotopy Třeboňska patří rašeliniště se zachovalými rostlinnými společenstvy a na ně vázanou faunou bezobratlých. Z velké části se zachovaly původní meandrující toky řek (např. Lužnice) s opakujícími se zaplavovanými nivami, zbylé části lužních lesů i extrémně suché lokality vátých písků. Jsou tu dva mokřady, které se staly vyhlášenými Ramsarskou konvencí. Oblast je významná díky ochraně řady ohrožených obratlovců, např. vydry říční, orla mořského. Vyvážená přírodní složka Třeboňska je vhodně doplňována řídkým osídlením a zachovalou unikátní architekturou historických měst (městská památková rezervace Třeboň) a vesnic. Jak přírodní, tak i kulturní faktory tak vytvářejí z Třeboňska mimořádné území v evropském kontextu a dávají mu i vysoký rekreační potenciál. V oblasti je tradičně soustředěn výzkum ekologie mokřadů (Botanický ústav AV ČR). Za poslední léta bylo Třeboňsko zařazeno do mezinárodní sítě území dlouhodobého ekologického výzkumu (ILTER). Celkem se zde nachází více než 450 rybníků a umělé vodní kanály. Jedná se o oblast s největším počtem rybníků v České republice a je tak považováno za centrum českého rybníkářství. Najdeme zde mnoho turistických tras a cyklostezek, které často vedou přes rybniční hráze. Třeboňsko bylo vyhlášeno i jednou ze šesti českých biosférických rezervací programu Člověk a biosféra (MAB) UNESCO roku 1977. Jako CHKO bylo vyhlášeno v roce 1979.
O významu CHKO Třeboňsko svědčí zařazení mezi biosférické rezervace UNESCO v rámci programu Člověk a biosféra. Na jejím území se nachází 32 maloplošných zvláště chráněných území, z čehož 4 mají statut národní přírodní rezervace, 2 národní přírodní památky, 18 přírodní rezervace a 8 přírodní památky. Nejcennější jsou tzv. přechodová rašeliniště, která společně s vybranými rybníky a dalšími podobnými ekosystémy tvoří mezinárodně významné mokřady v rámci Ramsarské konvence. Vyvážená přírodní složka krajiny je na Třeboňsku vhodně doplňována poměrně řídkým osídlením a zachovalou unikátní architekturou historických měst a vesnic. Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí území evropského kontextu a dávají mu vysoký rekreační potenciál.
Z ohrožené flóry Čech na Třeboňsku roste téměř 400 druhů, z nichž 104 patří mezi chráněné (34 druhy mezi kriticky ohrožené, 34 silně ohrožené a 35 ohrožené). Převládajícím bohatstvím krajiny jsou rozsáhlé jehličnaté a listnaté lesy.
Jednou z nejvýznamnějších je vzhledem unikátní borovice lesní. Dalším vzácným stromem je borovice blatka. Tyto dva stromy tvoří na Třeboňsku zcela jedinečné rašelinné lesy, v nichž je i největší česká populace rojovníku bahenního.
Na rašelinných loukách či ostřicových porostech roste mnoho druhů, a to hrotnosemenka bílá, bahnička chudokvětá, ostřice šlahounovitá, ostřice mokřadní, hlízovec Loeselův, vstavač kukačka. Pak také tři druhy hmyzožravých rosnatek jako rosnatka okrouhlolistá, rosnatka dlouholistá, rosnatka prostřední, dále vachta trojlistá, plavuňka zaplavovaná, violka slatinná, všivec bahenní, tolije bahenní, pupečník obecný a samotná rašeliniště tvoří rašeliník tupolistý. Rostou zde rovněž vzácné řasy jako Binuclearia tectorum.
V suchých písčitých borech se místy nachází černýš český, mimořádně vzácný koniklec jarní a zimozeleň okolíkatý. Zbytky listnatých hájů mají stále ještě bohatou květenu, zahrnující např. vratičku měsíční či vzácnou vrtičku heřmánkolistou, kopytník evropský, svízel lesní, lilii zlatohlavou, zvonečník klasnatý, hvozdík pyšný, srpici barvířskou.
V lužních lesích a olšinách v nivách řek i na obvodu starých rybníků roste mimo jiné kapraď hřebenitá, kapradiník bažinný nebo ďáblík bahenní, hojný je rovněž chráněný bazanovec kytkokvětý.
Třeboňská krajina oplývá rovněž bohatstvím živočišstva, kterému celoročně poskytuje bohaté zdroje potravy. Díky rybníkům a mokřadům se zde vyskytuje mnoho vodních ptáků a z nich zde hnízdí 182 druhů.
Na hladině rybníků můžeme spatřit celou řadu kachen a potápek, mezi ně patří například hohol severní, husa velká, bukač velký, kvakoš noční, volavka popelavá či různí rybáci. Třeboňsko je i každoročním zimovištěm orla mořského. Velké množství vodních ptáků lze spatřit zejména v NPR Velký a Malý Tisý severně od Třeboně, která je světoznámou ornitologickou stanicí. Nachází se tady celkem osm druhů sov. Nejméně 4 páry výra velkého, do 20 párů sýce rousného a 50-60 párů kulíška nejmenšího.
Ze savců jsou zde zastoupeny obvyklé druhy hlodavců, hmyzožravců, netopýrů, šelem a kopytníků. Vzácným druhem je chráněná vydra říční a od počátku 70. let se na Třeboňsku vyskytuje i los, který se sem dostal při migraci z Polska. Pravidelně se zde i rozmnožuje.
Z říše plazů se zde vyskytuje užovka hladká, která v posledních létech z většiny lokalit vymizela, také užovka obojková či ještěrka obecná a typické druhy jako je zmije obecná a slepýš obecný.
Z bezobratlých vázaných narašeliniště můžeme zahlédnout okáče voňavkového, bělopáska tavolníkového, modráska stříbroskvrnného, žluťáska borůvkového, různé druhy píďalek, střevlíků, drabčíků, chrostíků, vážek či pavouků.
Na rašeliništi roste řada hub. Byl zaznamenán výskyt vzácných chorošů mezi ně patří Antrodia flavescens, zubateček zavěšený, lupenité houby kožnatky nebo šafránky ozdobné. Kromě chorošů se objevuje vzácná kalichovka leptoniová. Na vrbová pásma je vázána outkovka vrbová, václavka bažinná v porostech ostřic špička močálová a prášivka bažinná. Samozřejmě se na celém území nachází běžné druhy hřibů a ostatních obecně známých hub.
V zájmu ochrany mimořádně cenných lokalit byla v rámci CHKO Třeboňko vyhlášena následující maloplošná zvláště chráněná území:
Při zpracování této stránky byly použity následující podklady:
| Autor: | Jan Mrázek, 2.B |
|---|---|
| Michaela Farová, 2.B |
