Původně bylo toto území chráněno v rámci třech samostatných maloplošných zvláště chráněných území, a to NPR Stará řeka, PR Novořečké močály a PR Meandry Lužnice. Ta byla 1. srpna 2013 spojena do současné podoby, ve které NPR sahá na všechny strany od Rozvodí, a zahrnuje tedy tok Lužnice od Majdaleny až po Hvíždalku u Staré Hlíny na Staré řece a ke Stříbřeckému mostu přes Novou řeku.
| Katastrální území | Holičky u Staré Hlíny, Stříbřec, Majdalena |
|---|---|
| WGS84 souřadnice | 48°59′12.9"N, 14°50′56.3"E |
| Rok vyhlášení | 5. 3. 1956 (rozšířena 1. 8. 2013) |
| Rozloha | 812,63 ha |
| Nadmořská výška | 428 - 441 m. n. m |
Přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy podmáčených olšin, měkkých a tvrdých luhů a jedlových a borových doubrav. Mokřady tvořené především společenstvy vodní a mokřadní vegetace poříčních slepých ramen a tůní, pobřežních rákosin a vysokých ostřic; populace vzácných a ohrožených druhů živočichů klínatky rohaté, páchníka hnědého, tesaříka obrovského, piskoře pruhovaného a kuňky obecné, a to včetně jejich biotopů.
Toto území je chráněno již od roku 1956 jako národní přírodní rezervace. Rozkládá se v nadmořské výšce 428 - 441 m. n. m a jeho rozloha je 745 hektarů. Zahrnuje 9,5 km meandrujícího toku řeky Lužnice v téměř kompletně zalesněné krajině od Rozvodí až 1 km před Starou Hlínu. Součástí národní přírodní rezervace je 2 km dlouhý úsek Novořecké hráze s velkým množstvím starých dubů. Horninové podloží tvoří pískovce, slepence, jílovce a prachovce. Ty jsou překryty štěrky a písky, ve kterých meandruje původní tok Lužnice zvaný Stará řeka. Řeka je ponechána samovolnému vývoji, ale je součástí napájecího systému. I proto je tok neustále regulován. Území je přístupné pro veřejnost a je zde umožněn i průjezd sportovních lodí.
Mokřady tvořené především společenstvím vodní a mokřadní vegetace poříčních slepých ramen a tůní pobřežních rákosin.
Řeka má přirozený charakter s mnoha meandry, břehovými nátržemi, písečnými výspami, trvalými i periodickými tůněmi a mrtvými rameny. Nachází se zde řada fragmentů střemchových lužních doubrav a dalších typů původních lesů.
Na lemu říčního toku a zbytků meandrů se rozšiřují poříční rákosiny, které tvoří chrastice rákosovitá. V měkkých depresích roste ostřice měchýřkatá. Mimo jiné tady najdeme i rdest tupolistý, stulík žlutý, rukev obojživelná, leknín bělostný, který se zde vyskytuje jen vzácně. Přirozená jsou především společenstva podmáčených bažinných olšin, kde převažuje olše lepkavá. Někdy se objeví i olše šedá. Vykytuje se zde i přeslička bahenní, ostřice prodloužená, řeřišnice hořká, brslen evropský, kopřiva dvoudomá, ďáblík bahenní a mnoho dalších rostlin.
V rozsáhlých porostech tavolníku se hojně zastoupen bělopásek tavolníkový. Mezi starými duby najdeme mnoho vzácných druhů bezobratlých, například tesaříka obrovského a páchníka hnědého. V korytě Nové řeky žijí velevrub nadmutý, škeble plochá a mník jednovousý.
Naopak v okolí Staré řeky hnízdí ledňáček říční. V dutinách starých stromů hnízdí lejsek bělokrký a hohol severní. Za vyššího stavu vody tvoří toto území atraktivní zastávku pro migrujícího čápa černého, čápa bílého a volavku popelavou. V mokřadních biotopech pak hnízdí husa velká, chřastal vodní, chrástal kropenatý, bekasina otavní a vodouš kropenatý. V rozsáhlém komplex lesů kolem Staré řeky pak hnízdí čáp černý, orel mořský, včelojed lesní, jestřáb lesní, sluka lesní, kulišek nejmenší, sýc rousný, výr velký, lelek lesní a datel černý.
Rezervace je významným centrem pobytu vydry říční. Nepravidelně v ní lze spatřit i losa evropského.
Stávající podoba tohoto území byla formována v 16. století při výstavbě rybníka Rožmberk a s ním spojeném budování novořeckého kanálu. Přírodní rezervace o výměře 236,34 hektarů byla k jeho ochraně vyhlášena v roce 1994. Nachází se na katastrálním území obcí Holičky u Staré Hlíny a Stříbřec v nadmořské výšce 434 - 436 m. n. m. Vytvořila se zde mozaika tůní a rozsáhlých močálů. Na hrázových porostech převažují duby. Stejně jako u Staré řeky zde najdeme pískovce, jílovce a prachovce. Půda je glejová. U Humlenského rybníka nalezneme rozsáhlé mokřadní olšiny. Centrální část rezervace je bez stromů, místy jsou keřové porosty. Pod rybníky vyrostly olšové porosty. Nejvíce se zde objevuje dub letní a lípa malolistá. Každým rokem zde řádí záplavy, přesto jsou některé oblasti ponechávány samovolnému vývoji. Součástí je i umělý tok Nové řeky a její hráz. Tyto objekty vyžadují pravidelnou údržbu.
Přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy podmáčených olší, měkkých a tvrdých luhů a jedlových a borových doubrav
V podrostu rozsáhlých mokřadních olšin na slatinných glejích pod hrázemi Podsedku a Humlenského rybníka rostou lilek potměchuť, ďáblík bahenní, přeslička bahenní, tužebník jilmový, ostřice prodloužená, rozpuk jízlivý, kosatec žlutý, bazanocev kytkokvětý, karabinec evropský, kapraď osténkatá a řeřišnice hořká. Na vyvýšených místech nalezneme porost tavolníku vrbolistého.
V bažinách zrušených rybníků je několikahektarová plocha stulíku žlutého, porosty žebratky bahenní, stolístku přeslenatého, bublinatky jižní i leknínu bělostného.
Na obvodech mělkých vod je hojně zastoupena rukev obojživelná, ostřice šáchorovitá, bahnička vejčitá, protěž bahenní, sítina žabí, puštička rozprostřená a skřípina kořenující. Nejrozsáhlejší mokřadní plochy zaujímají rákosiny s porosty zblochanu vodního, chrastice rákosovité a rákosu obecného.
V Nové řece nad Stříbřeckým mostem se na několika stech metrů vyskytuje i vzácný rdest uzlinatý (Potamogeton nodosus).
Můžeme zde nalézt cenná společenstva bezobratlých, zejména zástupce měkkýšů, korýšů, pavouků, vážek, jepic, pošvatek, střechatek, chrostíků a brouků.
V podmáčených olšinách a ve stromařadí staletých dubů na hrázi se vyskytují lovčík Dolomedes plantarius, škeble plochá, velevrub nadmutý a bělopásek tavolníkový.
V Novořeckých močálech hnízdí husa velká, hohol severní, moták pochop, chřástal vodní, chrástal kropenatý, bekasina otavní, vodouš kropenatý, ledňáček říční, cvičilka říční, cvrčilka slavíková, cvrčilka zelená a slavík modráček. V době záplav se zde zastavují migrující volavky bílé, čápi černí, čápi bílí, rybáci obecní a rybáci černí.
Ve velkém počtu zde nalezneme piskoře pruhovaného, skokana štíhlého, skokana ostronosého a také rejsce černého, rejsce vodního a vydru říční.
Meandrující tok Lužnice s přeplavovanou nivou, který začíná 1 km severně od Majdaleny a končí nad Rozvodím. Přes toto území nevedou žádné veřejné komunikace.
Přírodní rezervace o rozloze 90,25 ha byla vyhlášena v roce 1994 k ochráně přirozeně meandrujícího toku řeky Lužnice v délce 2,8 km s řadou tůní a mrtvých ramen v různém stupni zazemnění. Dříve se tyto louky využívaly jako pastviny, ale dnes ponechávají přírodnímu vývoji.
V rezervaci nalezneme pestrou mozaiku nelesních společenstev v místech dříve kosených psárkových luk, které vznikly po odlesnění lužních střemchových doubrav.
Z lemu říčního toku a zbytků meandrů se rozšiřují poříční rákosiny tvořené dominantní chrasticí rákosovitou. V mělkých depresích s často vysychavými zabahněnými tůněmi se společenstvy vysokých ostřic rostou ostfiice měchýřkatá, ostříce štíhlá a třtina šedavá.
V severní části území, kde vlivem hráze na rozvodí Staré a Nové řeky záplavy trvají déle, je ostřice postupně nahrazována zblochanem vodním.
Na vyvýšených starých písečných náplavech v nivě rostou duby letní a kompaktní porosty tavolníku vrbolistého.
Mladší přirozené vodní nádrže jsou z okrajů osidlovány nejdříve porosty lakušníku vodního a hvězdoše háčkatého, později dalšími druhy vodních rostlin, např. rdestem tupolistým nebo makroskopickou řasou skleněnkou Nitella flexilis, tedy stejnými druhy, které rostou i v korytě řeky. Teprve v další fázi zazemňování nastupují stulík žlutý, žebratka bahenní, halucha vodní (Oenanthe aquatica), lupenitá játrovka trhutka plovoucí a vzácný leknín bělostný. Pruh na rozhraní vody a souše obsazují rukev obojživelná, zevar jednoduchý, žabník jitrocelový a řídce přeslička poříční. Zazemňovací proces pak končí vytvořením uzavřených porostů vysokých ostřic.
Meandry Lužnice vykazují pestrá společenstva především bezobratlých živočichů (vážky, chrostíci, pavouci, korýši, měkkýši a další).
Při zpracování této stránky byly použity následující podklady:
| Autor: | Tereza Samcová, 2.B |
|---|---|
| Veronika Zemanová, 2.B |
.jpg){kind=link}
