Krkonošský národní park (KRNAP) se rozprostírá v severovýchodní části Čech při hranici s Polskem. Z administrativního hlediska leží jeho větší část na území bývalých okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Rozlehlejší plocha parku však leží na území národního parku, který spadá do geomorfologického celku Krkonoše (podcelky Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy a Vrchlabská vrchovina), část ochranného pásma patří již do celku Krkonošské podhůří (s podcelky Železnobrodská vrchovina a Podkrkonošská pahorkatina). Oba horopisné celky náleží do Krkonošsko-jesenické (Sudetské) soustavy v rámci České vysočiny.
| Rok vyhlášení | 7. 5. 1963 |
|---|---|
| Rozloha | 54 969 ha |
| Nadmořská výška | 400 m - 1602 m (Sněžka) |
V Krkonošském národním parku je dohromady chráněno 21 typů stanovišť, 4 druhy rostlin a 2 druhy živočichů. Mezi stanoviště patří např.: Evropská suchá vřesoviště, Alpínská a boreální vřesoviště, Křoviny s borovicí klečí a pěnišníkem, Subarktické vrbové křoviny, Silikátové alpínské a boreální trávníky, Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech), Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně, Extenzivní sečené louky nížin a podhůří, Horské sečené louky, Aktivní vrchoviště, Přechodová rašeliniště a třasoviště, Silikátové sutě horského až niválního stupně, Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů, Jeskyně nepřístupné veřejnosti, Bučiny asociace Luzulo-Fagetum, Bučiny asociace Asperulo-Fagetum, Středoevropské subalpínské bučiny s javorem a šťovíkem horským, Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích, Rašelinný les, Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy, Acidofilní smrčiny. Jako rostliny jsou zde přísně chráněny: zvonek český (Campanula bohemica), všivec krkonošský pravý (Pedicularis sudetica), svízel sudetský (Galium sudeticum), hořeček český (Gentianella bohemica). A jako zástupce živočišné říše jsou chráněny Vranka obecná (Cottus gobio) a netopýr pobřežní (Myotis dasycneme).
Pozn.: Tučným písmem jsou zvýrazněny prvky podléhající prioritní ochraně."
Krkonoše patří k hercynským pohořím vyvrásněným v prvohorách, před zhruba 600 milióny lety. Výrazně překračují horní (alpinskou) hranici lesa, která se zde pohybuje okolo 1250 m n. m. Vysokohorské rysy přírody krkonošských hřbetů a hřebenů podtrhuje a formuje drsné klima s velmi chladnými severními a severozápadními větry, nízkými teplotami vzduchu a vysokými úhrny atmosférických srážek. Během postupujícího zalednění byla severská tundra několikrát zatlačena směrem k jihu a zároveň horská tundrová společenstva sestoupila do nižších poloh. Obě chladnomilmá seskupení se na některých místech potkávala a po oteplení se zachovala vysoko v horách či na jiných vhodných místech (např. rašeliništích), nebo ustoupila s tajícím ledovcem k severu. Tím lze vysvětlit poměrně vysoký podíl severských druhů organismů, resp. glaciálních reliktů v krkonošských rostlinných i živočišných společenstvech. Od ústupu posledního zalednění v Evropě uplynulo okolo 10 000 let a stejně dlouho byly některé organismy izolovány na krkonošských hřbetech. I za tuto relativně krátkou dobu se v některých, zejména rostlinných skupinách, vyvinuly poddruhy a druhy, které jsou krkonošskými endemity.
V druhé polovině 20. století byla završena dlouholetá snaha prozíravých a moudrých lidí uchovat přírodní bohatství hor před stále tvrdšími a bezohlednějšími lidskými zasahy. 16. 1. 1959 došlo nejprve ke zřízení Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně hor a konečně 17. 5. 1963 byla česká strana Krkonoš slavnostně prohlášena prvním českým národním parkem.
Jako zdroje těchto informací jsem použil následující literaturu:
Autor: Michal Čistecký, 2.C, 2010