8. týden společné turistiky KČT Tábor a DAV Konstanz

Ve dnech 19. - 27. června 2004 se 8 našich členů sešlo ve Špindlerově boudě v Krkonoších s 16-ti členy DAV Konstanz u příležitosti 8. týdne společné turistiky.

Ještě cestou na setkání se česká část výpravy zastavila v Benecku a absolvovala krátký okruh s výstupem na rozhlednu Přední Žalý.

Hned druhý den po příjezdu jsme se vydali po západní části hřebenovky, přičemž viditelnost byla poměrně slušná, jen do Sněžných jam jsme neviděli, poněvadž byly doslova napěchované navátou nízkou oblačností. Od Tvarožníku jsme se pak vrátili přes Voseckou boudu, pramen Labe, Labskou boudu a Martinovku.

Následujícího dne jsme zkompletovali hlavní hřebenovku její západní částí, tedy přechodem přes Sněžku na Pomezní boudy, kde nás vyzvedl objednaný autobus. Trasu jsme si část z nás zpestřila zacházkou k polským Poutníkům, což jsou zajímavé kamenné útvary nedaleko Poledního kamene. Dalším, neplánovaným zpestřením byla náhlá bouřka, která nás zastihla na Svorové hoře při sestupu ze Sněžky.

Jako další byla na programu túra k Mumlavskému vodopádu a dále do Harrachova. Protože jsme předtím při sestupu k Poutníkům zjistili, že na polské straně je země nebývale silně nasákla vodou, navrhli jsme původně plánovanou trasu Polskem přes Černý kotel a zvolili variantu ze Špindlerova mlýna přes Zlaté návrší. Cestou na něj jsme se rozdělili na dvě skupiny. Zatímco první vyjela lanovkou na Medvědín a šla přes Šmídovu vyhlídku, stoupala druhá skupina přímo ze Špindlerova mlýna. Obě skupiny se následně sešly u chaty Dvoračky, kam došly přes mohylu Hanče a Vrbaty, Harrachovy kameny a Růženčinu zahrádku. Po občerstvení jsme pokračovali na Zadní plech, odkud jsme sestoupili do údolí Mumlavy, jímž jsme došli až do Harrachova. Po projití městečka jsme se opět vrátili objednaným autobusem.

Příští den jsme se pro změnu nechali ráno dovézt do Pece pod Sněžkou, okdud jsme Obřím dolem vystoupili na polskou chatu Schronisko Pod Sniezka, kde se do nás opřel velice silný vichr, takže se prakticky nedalo jít vzpřímeně. Úpským rašeliništěm jsme pokračovali k Luční boudě a dále na Krakonoš, odkud jsme sestoupili přes Svatého Petra do centra Špindlerova mlýna.

Následujícího rána jsme naposled využili služby objednaného autobusu a dojeli do Jánských lázní. Po jejich prohlídce jsme vyjeli lanovkou na Černou horu, prošli jsme si Černohorské rašeliniště a pokračovali přes Liščí hřbet k Chalupě na rozcestí, od níž jsme úbočím Stohu sestoupili do Špindlerova mlýna.

Zatímco si většina účastníků užívala vyžádaný volnější den vycházkou na Martinovku a proháněním tamní kuchyně, vydali jsme se v menší skupině po hřebenovce pod Vysoké kolo, abychom tak obešli zamokřený Černý důl, sestoupili jsme do Polska na dno Sněžných jam a cestou zpět jsme si je ještě jednou prohlédli sezhora, když jsme se vraceli kolem polského televizního vysílače a přes Vysoké kolo. Pod Vysokým kolem jsme se pak v několika krátkých sledech malých krupek setkali s částí hlavní skupiny vracející se z Martinovky, společně jsme se zastavili na Petrovce a následně dorazili zpět do Špindlerovky.

Poslední den jsme se ve dvou skupinách vydali ze Špindlerova mlýna přes pláně, Výrovku a Památník obětem hor na čerstvě znovuotevřenou Luční boudu, kde jsme se sešli. Společně jsme pak údolím Bílého Labe sestoupili k Boudě u Bílého Labe a odtud na závěr vystoupali ke Špindlerovce.

Společné večery byly tentokrát oproti obvyklému scénáři zpestřeny právě probíhajícím fotbalovým Eurem 2004, a tak jsme sledovali i vzájemný zápas našich reprezentací.

Na všechny naše německé přátele příroda Krkonoš jako celek a především pak zvolené cíle našich túr velice zapůsobily, takže jsme se loučili po velmi příjemně prožitých sedmi a půl dnech ve všeobecné spokojenosti.