Rakouský alpský park Montafon se stal ve dnech 6. - 13. července 2003 dějištěm sedmého týdne společné turistiky KČT Tábor a DAV Konstanz, kterého se za českou stranu zúčastnilo dvanáct členů KČT Tábor. Za ideální základnu posloužila horská chata DAV Konstanz postavená v údolí Gauertal ve výšce 1234 m n. m.
Velmi příznivé počasí umožnilo společnému vrcholovému družstvu nejen dosáhnout všech předem vytyčených cílů ale dokonce i rozšířit původně připravený plán vysokohorských túr tak, že během šesti dnů překonalo celkové převýšení 8650 metrů.
První kroky směřovaly v pondělí přes Alpila Alpe, Schwarzhornsattel a Tilisuna Hütte na hraniční vrchol Weissplatte (2628 m n. m.).
Úterním cílem hlavní skupiny se stala hlavní dominanta Rätikonu - Drei Türme (viz též první obrázek vpravo vzadu), jejichž dvou nejvyšších vrcholů (2830 a 2755 m n. m.) dosáhla. Ostatní se vydali do sousedního údolí k Lünersee, odkud většina z nich došla po hlavní horské cestě zpět do údolí Gauertal. Zbylá skupina vystoupila od Lünersee na Saulakopf (2517 m n. m.).
Cílem třetí túry se stal masiv Bartholomäberg uzavírající údolí ze severu. Trasu směřující přes vyhlídkové místo Monteneu na hlavní vrchol Itonskopf (2089 m n. m.) si část turistů prodloužila o výstup na Wannaköpfle (2032 m n. m.) a Alpilakopf (2030 m n. m.), čímž zdolala všechny dvoutisícové vrcholy tohoto masivu, z nichž se nabízely výhledy na celý pás hlavních vrcholů Rätikonu tvořící rakousko-švýcarskou hranici.
Ve čtvrtek následoval lehčí výstup z Gargellenu na Heim-Spitze (2685 m n. m.).
Pátý den se všichni účastníci vydali do horské skupiny Silvretta ve východní části parku. Příznivci ledovcové turistiky si přivstali a ještě před úsvitem se vypravili směrem k ledovci Ochsentaler-Gletscher, na němž se rozdělili na dvě skupiny. První zdolala Grosser Piz Buin (3312 m n. m.), který je nejvyšším bodem celého Montafonu, zatímco druhá dosáhla vrcholu nedalekého Silvrettahornu (3244 m n. m.). Ostatní turisté se pak vydali na Hoher Rad, odkud se jim nabízely daleké výhledy do rakouských i švýcarských Alp.
Na poslední den byly naplánovány kratší túry tak, aby se všichni účastníci setkali na Lindauer Hütte a následně navštívili pečlivě udržovanou alpskou zahradu patřící k této veřejnosti sloužící horské chatě.
Po nedělní snídani se účastníci rozloučili a nastoupili zpáteční cestu s pocitem, že týdnem společných túr a večerů strávených v přátelském duchu napsali další mimořádně úspěšnou kapitolu v historii partnerství obou spolků